Rady, návody, inspirace a triky, jak pro kutily, tak pro ne kutily.
Ani ne tak recepty jako tipy a triky do kuchyně při vaření.
Houby mají tu velkou výhodu, že je můžeme dlouho skladovat a to bez ztráty jejich chuťových vlastností. Jednou z nejlepších metod, jak zachovat je ve vysoké kvalitě dokonce i na dalších pár let, je samozřejmě sušení. Sušené pak jen necháme před přípravou nabobtnat a můžeme je radostně používat v libovolném jídle, které jejich chuť vyžaduje. Existuji speciální sušičky, ale stejně dobře si můžeme poradit i v troubě.
Pokračovat ve čtení „Sušení hub v troubě“
Pampeliškový med se mnoha lidem spojuje s dětstvím. Dělaly ho naše mámy, babičky i prababičky. Podával se nejen jako sladidlo do různých teplých nápojů, ale i po lžících jen tak jako lék při nemocech spojených s kašlem, chřipkou či nachlazením. V normálním obchodě se ho bohužel koupit nedá, ale když kvetou pampelišky, není důvod, proč si ho doma nevyrobit. Recept je opravdu jednoduchý a zvládnout by ho měl každý.
Asi každému se jednou v životě stalo, že si chtěl vzít citron do čaje nebo na šťávu a najednou zjistil, že místo nádherně žlutého plodu drží v ruce cosi potaženého zeleným náletem. Jedinou rozumnou reakcí je nakažený plod vyhodit a pro příště si dávat větší pozor, aby se situace s plísní na citronu už neopakovala. Nejdůležitější roli hraje dobrý výběr a správné uskladnění.
Otevřít kokos je docela těžký oříšek. Má velmi tvrdou slupku a mnoho lidí po nepříliš úspěšných pokusech ho nějak rozříznout nakonec ze zoufalství sahá po metodách, které jsou mírně nebezpečné i pro otevírajícího a jeho nejbližší okolí. Patří mezi ně například rozbíjení sekerou či házení o podlahu. To rozhodně nedoporučujeme, lepší je při otvírání kokosového ořechu použít přeci jen trochu méně brutální postup.
Zavařování hub patří mezi tradiční způsoby uchování této sezónní pochoutky i na měsíce, kdy téměř žádné houby nerostou. Zavařuje se vícero způsoby, houby můžeme naložit například do soli nebo do sádla, ale nejoblíbenějším způsobem konzervace v našem regionu zůstává zavařování na kyselo, díky které získáme skvělou přílohu k různým jídlům či surovinu na lehce nakyslou kulajdu či omáčku.
Přepuštěné máslo, nazývané u nás v posledních letech také podle indické tradice ghí (i když v Indii jde ve skutečnosti o máslo vyrobené z buvolího mléka), je skvělým a navíc tradičním pomocníkem každého dobrého kuchaře. Věděly o tom už naše prabáby – najdeme je i v receptech klasické kuchařky Magdaleny Rettigové z první poloviny osmnáctého století. Dá se ho koupit už hotové, ale recept na přípravu je celkem snadný a s trochou šikovnosti a opatrnosti by domácí přípravu přepuštěného másla měl zvládnout každý.
Šnek neboli hlemýžď je vyhlášená pochoutka. Sice si ho většina lidí spojuje jen s francouzskou kuchyní, ale ve skutečnosti je to jídlo, které na českých stolech objevilo už před nějakými dvěma sty lety. Bylo to pravděpodobně během přesunů Napoleonových armád, pokrmy z hlemýžďů najdeme zaznamenané už v kuchařkách paní Rettigové. Velmi populární byli ještě za dob první republiky, ale potom bohužel šneci z našich stolů trochu vymizeli. Šneky si můžeme koupit už předpřipravené, ale pokud máme trochu času a trpělivosti, není tak velký problém je připravit od začátku vlastními silami (a třeba si je pak namrazit do zásoby).
Většina lidí v naší zemi si pod názvem koření kari představí sušenou kořenící směs, která se přidává do naprosté většiny českých receptů s názvem „cosi na kari“. Není to špatné, ale pokud někdo ochutnal skutečnou kuchyň Dálného východu, ví, že ta chuť je úplně jiná. Jedním z důvodů je to, že se ve východní Asii nepoužívá naše kořenící směs, ale kari pasta. Dnes se dá koupit i v našich obchodech (mají ji i supermarkety v oddělení s exotickými potravinami), ale můžeme si ji vyrobit i sami doma a výhodou takové domácí pasty bude jistota, že obsahuje jen kvalitní suroviny a nenajdeme v ní různé zesilovače chuti a jiné nežádoucí chemikálie.
Medvědí česnek zažívá díky svým léčivým účinkům a hlavně jedinečné chuti v posledních letech v naší zemi renesanci. Jenže v čerstvé podobě si ho bohužel můžeme vychutnat jen přibližně jeden měsíc na jaře. Proto je užitečné znát různé způsoby, jak si tuto zdravou lahůdku uchovat pro použití i v jiných ročních obdobích. Na následujících řádcích se podíváme na několik ověřených postupů.
Pizza patří k nejoblíbenějším zahraničním jídlům, které pronikly do českých kuchyní. Bohužel velmi často se k ní chováme macešsky. Místo kvalitního těsta často používáme listové a místo rajčatové omáčky na základ prostě napatláme kečup. Těstu na italskou pizzu jsme se už věnovali dříve*, tentokrát se zaměříme na omáčku a ukážeme dvě její varianty. Jedna se připravuje na teplo a druhá na studeno.
Klasický fritovací hrnec zvaný také lidově friťák může být velmi užitečným kuchyňským pomocníkem (dnes jsou moderní i friťáky s nízkou spotřebou tuku, ale to je na jiné vyprávění). Velmi snadno se v něm připravují všemožné smažené potraviny a pochutiny a navzdory různým mýtům jsou většinou udělány mnohem zdravěji, než na klasické pánvi. Je to mimo jiné proto, že při tomto způsobu přípravy většinou jídlo nasákne méně tuku a zároveň nedochází k přepalování (tudíž znehodnocování) oleje. Samozřejmě to musíme dělat správně.
Pokračovat ve čtení „Jak používat a pečovat o fritovací hrnec“
Koblihy znali už staří Římané, i když v starověkých časech se jednalo o slané pečivo. Sladká varianta se do Evropy dostala nejpravděpodobněji z arabské kuchyně, dnešní klasickou kulatou a nadýchanou podobu získaly někdy kolem osmnáctého století, kdy se do nich začalo přidávat droždí (tuto změnu zaznamenali i kronikáři – v letopisech můžeme narazit na zmínky, že původní koblihou se dalo někomu udělat i modřinu pod okem, zatímco ty nové jsou tak lehoučké, že by je mohl sfouknout i vítr). Kynuté koblihy byly v našem kulturním okruhu původně spojené hlavně s masopustem a tak zvaným tlustým čtvrtkem, ale dnes si je už dopřáváme celoročně. V naší zemi se dokonce na čas staly i symbolem volební kampaně. Převážně si tuto lahůdku kupujeme u pekaře, ale přinejmenším o masopustu bychom si je mohli vyrobit i sami doma.
Jedlé kaštany máme v naší zemi hlavně spojené s vánočním obdobím, kdy se jejich vůně line na téměř všech svátečních trzích. Také si je v zimě můžeme koupit v obchodech, ale hodně lidí to nedělá, protože netuší, jak se vlastně kaštany připravuje a jí. Přitom je to velmi snadná záležitost. Máme tři základní postupy – vaření, pražení a samozřejmě pečení.
Podle názoru většiny lidí na vaření různých pokrmů z vajíček není nic složitého. Na jednu stranu je to rozhodně pravda, příprava vaječných pokrmů je v zásadě snadná a velmi rychlá. Na druhou stranu právě díky rychlosti vaření mnoha lidem často vejce nevyjdou tak, jak by si je představovali. Podívejme se na základní jídla z vajíček a postupy, které bychom měli dodržet, aby vše bylo tak, jak chceme.
Ryby jsou hodně zdravé, proto je čím dál tím častěji jednou za čas dopřávají i lidé, kterým moc jejich chuť nevyhovuje. Jenže většinou po takovém gastronomickém zážitku si udělají dlouhou pauzu, protože je trápí chuť a zápach rybiny, který i několik hodin po jídle může být cítit z rukou či nádobí. Proto je užitečné znát různé metody, kterými se této vůně můžeme zbavit nebo její intenzitu alespoň do určité míry omezit.
Jednou z nejvyužívanějších kuchyňských surovin je určitě cibule. Jen s velmi mírnou nadsázkou by se dokonce dalo i říci, že vaření bez ní by vlastně vůbec nebylo možné. Podívejme se na to, jak můžeme různé druhy této zeleniny v kuchyni používat a také na pár triků, které nám při kuchtění ulehčí práci cibulkou nebo vylepší výslednou chuť či vzhled připravovaného pokrmu.
Při pročítání starých kuchařek a také velkého množství receptů na internetu člověk velmi rychle narazí na určitý problém. Míry často nejsou uváděné v gramech a kilogramech, místo toho se při odměřování používá sklenic, lžic nebo lžiček. Proto je užitečné mít po ruce nějakou tabulku, která všechno převádí.
Pokračovat ve čtení „Kolik váží objem lžíce, lžičky a skleničky“
Kuskus do naší země přicestoval ze Severní Afriky, kde patří k základním surovinám tamější kuchyně. Dá se z něj připravit velké množství různých pokrmů, je také neutrální přílohou, kterou můžeme využít i u našich omáčkových jídel. Dělá se velmi snadno, naprosté většině lidí vyjde skvěle už na první pokus.
Hořčice patří spolu s kečupem k nejoblíbenějším dochucovacím přípravkům používaným v celé Evropě a státech tak zvané západní civilizace. Je snadno dostupná a v závislosti na typu a značce i relativně laciná, proto většina lidí ani nepřemýšlí o její domácí výrobě. Přitom je to celkem škoda. U věcí vyráběných doma máme větší jistotu co do kvality surovin a pokud jsou snadné na přípravu, není důvod je nevyzkoušet. A je je právě případ hořčice, protože základní recept je opravdu jednoduchý.
Rostlinné mléko může být zajímavou alternativou k tomu klasickému. A rozhodně se nejedná o potravinu vhodnou pouze pro vegany či lidi, kteří mají problémy s tolerancí laktózy. Převážně obsahuje vysoké množství zdraví prospěšných látek, proto vůbec neuškodí, když si ho jednou za čas dopřejeme všichni. Bohužel, jak už tomu u takovýchto zdravých výrobků bývá, rostlinné mléko v obchodě je docela drahé. Proto jsou zde následující řádky, které poradí, jak si ho v domácích podmínkách snadno a mnohem levněji vyrobit.