Pampeliškový med se mnoha lidem spojuje s dětstvím. Dělaly ho naše mámy, babičky i prababičky. Podával se nejen jako sladidlo do různých teplých nápojů, ale i po lžících jen tak jako lék při nemocech spojených s kašlem, chřipkou či nachlazením. V normálním obchodě se ho bohužel koupit nedá, ale když kvetou pampelišky, není důvod, proč si ho doma nevyrobit. Recept je opravdu jednoduchý a zvládnout by ho měl každý.
Nejdříve bychom si měli do litrové nádoby nasbírat květy pampelišky – stříháme jen je, nemá smysl tahat stonky, kterých bychom se pak stejně museli doma zbavit. Pro sběr vybíráme pokud možno místo, které je daleko od civilizace, navíc by mělo být pokud možno minimálně prašné. Sběr by měl probíhat v dopoledních hodinách, snažíme se vybrat takové květy, které na sobě nemají hmyzí „černé pasažéry“. Po přinesení domů kvítky opatrně rozložíme, prohlédneme a jestli se tam nějaký hmyz dostal, tak ho opatrně rukou odstraníme. Nemyjeme, protože pampeliškový med z velké části vzniká z pylu, o který bychom oplachováním přišli.
Připravené květiny vložíme do hrnce, zalijeme litrem studené vody, uvedeme do varu a vaříme na menším plamínku přibližně čtvrt hodiny. Po uplynutí této doby hrnec přikryjeme a odložíme na dvacet čtyři hodin. Necháme vylouhovat pyl i vše jiné z květů a pak tekutinu přecedíme. Přidáme do ní kilogram krystal cukru (může být i třtinový) a čerstvě vymačkanou šťávu ze dvou až tří citronů (někdo přidává ještě kyselinu citronovou, ale podle zkušenosti by se to nemělo kazit ani když použijeme jen obyčejné citrony), všechno rozmícháme, uvedeme do varu a pomalu vaříme, dokud se sirup nezredukuje do konzistence tekutého medu. Trvat by to přibližně mělo hodinu a půl až dvě. Poté už jen stačí hotový pampeliškový med rozlít do vyvařených sklenic, zavíčkovat je, otočit a po vychladnutí uskladnit. Dobře uzavřený a uskladněný by měl ve studenější tmavé spíži nebo ve sklepě vydržet celou zimu až do do dalšího jara a dalších pampelišek.
Já jsem pampeliškový med kdysi dělala, ale připadalo mi, že je to samý cukr, chuť po pampeliškách to mělo minimální. Raději od té doby dělám sirupy – bezinkový, jostový, rybízový – to se pak při konzumaci aspoň smíchá s vodou, a nedostává se tolik cukru do těla 🙂
Vše záleží na množství květů, co se dá, čím více, tím více přírodní chuti.