Chcete pořídit dlažbu či obložit zeď na záchodě nebo třeba vanu? Rádi si děláte věci sami a při nadělování šikovnosti jste nestáli někde jako ten poslední v řadě? Nechce se vám platit poměrně značnou sumu řemeslníkovi, kterého navíc neznáte a nevíte jak bude při práci pečlivý? Tak pro vás budou určené následující řádky. Není to podrobný popis všeho, co může při práci s obkládačkami nastat ale spíše obecné rady, co zohlednit a jak postupovat.
Pochopitelně jako první přijde na řadu pečlivé změření místa, které budete dláždit nebo obkládat. Snad nikdy vám to nevyjde na přesný počet dlaždic, nemluvě o tom, že vám nikdo nezaručí, že v balíčku není jedna prasklá, či třeba s naťuklým rohem. Proto se raději vždy řiďte heslem, že více je lepší než méně a obkládaček raději koupíme vždy trochu více, než jste si vypočítali.
Větší rezervu si nachystejte v situaci, kdy je od začátku jasné, že kvůli různým nepravidelnostem, budete muset obkladačky víckrát řezat. Popřemýšlejte také, čím je budete řezat. Konkrétně – naprosto čistý řez vám dá rozbruska (flexa) s kotoučem na keramiku, ale počítejte s tím, že to opravdu neskutečně práší. Nemluvě o odlétajících kouscích žhavé a ostré keramiky. Oproti tomu klasický řezač na dlaždice s pákou není tak absolutně přesný, ale je tichý a nedělá moc svinstva.
Dále při práci s obkladačkami samozřejmě budete potřebovat lepidlo. Tam není moc co řešit. Koupíte to, co vám vyhovuje. V zásadě můžete s klidným svědomím sáhnout po tom nejobyčejnějším, stejně by vás mělo přežít. Jen popřemýšlejte kolik ho budete potřebovat. Koupit si kvůli deseti obkladačkám cenově velmi výhodné dvacetikilové balení je velmi fajn, ale kam uskladníte nespotřebovaný zbytek?
Dále budete potřebovat nějaký kyblík na rozdělání lepidla a tak hřeben. Což je nástroj prakticky totožný s hladítkem, akorát, že má na dvou stranách namísto hladké hrany zuby. Těmi dosáhnete stejnoměrné vrstvy lepidla jak na podkladu, tak na dlaždici. Určitě se vám může hodit vodováha. A to i k tomu, aby vám šly na zdi spáry vodorovně, tak i na podlahu. Samozřejmě pod podmínkou, že nepotřebujete udělat mírný spád, aby odtékala voda. Na udržení stejnoměrných spár mezi obkládačkami se hodí křížky, prodávané v balíčcích po stovkách za pár korun. Při obkládání zdi jsou prakticky nezbytné, jinak vám budou dlaždice sjíždět.
No a když už máte vše nakoupeno a připraveno, čili vedle vás leží nachystané obkládačky nebo dlaždice, podle návodu rozdělané lepidlo, vodováha, křížky, hřeben.. Ještě se teda hodí gumová palice, ale není úplně nezbytná. Takže hurá do práce. Naberte lepidlo na hřeben. Může být zednickou lžící, ale v nouzi postačí prakticky cokoliv. Při sklonu cca čtyřicet pět stupňů natřete lepidlo přes zuby na zem či stěnu, přitiskněte dlaždici a vodováhou ověřte vodorovnost. Případné vyčnívající hrany se buď doklepnou palicí, nebo jemným tlakem ruky. A tak můžete radostně pokračovat, dokud není vše hotovo. Což by u malých ploch nemělo zabrat moc času.