Sušení a skladování dřeva

 

Máte-li plnou kapsu, jdete do specializované prodejny (či výrobního závodu, jenž má sušárnu), zakoupíte potřebné suché, ohoblované dřevo, případně i broušené, a můžete se věnovat už jenom vlastní práci.

Ve většině případů je však všechno jinak. Sousedovi uschla třešeň, kmen má průměr asi 30 až 40 cm a dřevo vám nabídl. Co s ním? Nejlépe je strom kácet v období klidu mízy a nenechat kulatinu ležet na zemi, ale hned po poražení a odřezání větví ji podložit. Abyste dřevo uchovali, je třeba ho co nejdříve zpracovat k usušení. Kulatina se suší obtížně, v domácích podmínkách i zdlouhavě, a tak máte-li možnost nechat kmen rozřezat (na katru) na prkna nebo fošny, udělejte to. Pokud ještě předem nevíte, co z něho budete dělat, doporučuji: odřezat na cirkulárce kůru z krajů prken (opatření proti vlhkosti, plísním, hmyzu apod). Fošnu ze středu kmene je dobré rozříznout a místa s dření odřezat vůbec. Od středu se nejvíc šíří praskliny. Řezivo je potom třeba dobře uskladnit mimo přímé slunce, na místo s dostatečným prouděním vzduchu. Spodní vrstva musí být vodorovná na délku i šíři a tak vysoko, aby prostor pod sušeným dřevem byl cca 30 cm. Jednotlivé fošny ukládejte na další vrstvu na proklady ( hranoly, latě nejméně 0,5 m od sebe). Pokud máte menší množství, uskladněte dřevo na půdě. Větší množství se ukládá venku do tzv. hrání. Ve vlastním zájmu tuhle fázi nepodceňujte. Hotovou hráň je třeba svrchu zatížit a zakrýt ochranou před deštěm a sněhem. Čela prken, fošen či trámků je dobré natírat – např. zbytkem barvy, bílým latexem apod.; omezíte tím popraskání. Vyskytuje-li se ve vašem okolí dřevokazný hmyz (ve starých trámech, krovech apod.), postříkejte dřevo preventivně prostředkem proti němu. Postřikovače se dají koupit i ruční, takřka všech velikostí. Po tomto opatření stačí jen čekat. Dřevo svojí vlhkost vyrovná okolnímu prostředí.- Smrkové řezivo – coulová prkna vyschnou už během jedné sezóny. Dubové pěticentimetrové fošně to trvá 3 až 4 roky.

Do bytu s dálkovým vytápěním musí být dřevo vysušeno na 8-10 % vlhkosti. Do chalupy vytápěné kamny stačí na 10-12 % a pro venkovní využití může mít 14-16 %. Protože speciální vlhkoměr asi nemáte, dá se použít jednoduchá metoda našich předků. Ti dřevo vysušené na rovnováhu, vyzrálé, ukládali na konci sezóny (zpravidla v září) dovnitř do dílen a vyrovnávali je na palandy – rošty pod stropem. Tam dřevo dosychalo a bylo po ruce. Pokud dílnu neměli, uskladnili přířezy tam, kam budoucí výrobek chtěli umístit.Pokud se přeci jen rozhodnete pro sušárnu, nechte dřevo před zpracováním ještě tak 14 dní odpočinout.

 

Teď se vraťme ke kulatině, kterou nechcete či nemůžete nechat rozřezat. Pokud z ní nebudete dělat
např. totem, je třeba ji palicí a klíny rozštípnout na čtvrtky, zbavit kůry a čela opět natřít a chránit před hmyzem.

Existuje ještě víc způsobů sušení i různé typy sušáren. Od malých po průmyslové kondenzační, vysokofrekvenční. Pro nás jsou však zajímavé spíš postupy řemeslníků z dřívějška. Ti totiž sušili mnohdy až polotovary. Třeba troky, různé necičky a nádoby se za syrova hrubě opracovaly a pak po etapách přemísťovaly z vlhkých míst na sušší a sušší. Soustružníci zase věděli, že například břízu lze sušit bez praskání i v kulatině, a to až do 15 cm v průměru. Ze slabších kmenů se loupala v pásech kůra zhruba po 20 cm tak, aby na koncích zůstala. Pak se kmeny stavěly na návětří.

Voraři dřevo plavili. Plavené a vylouhované se po rozřezání méně hýbalo a bylo stálejší v tvaru. Obdobou jsou sušárny, kde řezivo nejprve napaří, aby pak s přijatou vodou ochotněji odevzdávalo i svou, včetně ústrojných látek.

Existuje názor, že dříví stromu, jenž uschnul nastojato, za nic nestojí. Osobně to potvrdit nemohu. Pokud sušina není napadena hnilobou apod., dá se s ní leccos dělat. A ještě ** pokud se rozhodnete sušit už připravené přířezy (dobře proložit a zatížit!) či polotovary, nezapomeňte, že dřevo „pracuje“! Jeho buňky obsahovaly vodu a po uschnutí změní tvar. Je proto třeba na každém rozměru přidat.