Lazurovací laky představují výhodnou alternativu k ostatním nátěrovým materiálům. Pokud bylo nutné dřevo umístit v exteriéru a vystavit jej nepřízni počasí, potom až do 70. let tu byly prakticky pouze dvě možnosti: napustit jej fermeží, nebo opakovaně natírat některou z emailových barev. V prvním případě šlo o metodu zdlouhavou s nízkou trvanlivostí, ve druhém se zase zakryla struktura dřeva. Lazury, což jsou vlastně řídké pigmentované laky, mají oproti fermeži výhodu ve vyšší odolnosti vůči UV složce slunečního záření, emaily zase předčí tím, že nevysychají, nekřídují a neloupou se.
Princip lazurovacích laků na dřevo vychází z tradiční ochrany dřeva napouštěním pigmentovanými rostlinnými oleji (fermež je lněný olej) používanými již ve středověku. V současné době se jako pojivo pigmentu používají syntetické, nově i vodou ředitelné látky.
Lazurovací laky jsou určeny pro transparentní (průsvitné) nátěry měkkého dřeva a zároveň pro jeho hloubkovou impregnaci. Oproti kryvým nátěrům obsahují málo pigmentu, navíc jsou často doplněné prostředky na ochranu dřeva. Protože jsou řídké, difundují hluboko do dřeva, přičemž jeho texturu (strukturu povrchu) nepřekrývají, ale naopak zdůrazňují. Z těchto důvodů získávají v posledních letech na oblibě lazury interiérové, které neobsahují fungicidy a lze je aplikovat i v místnostech s trvalým pobytem osob. Práce s nimi navíc nevyžaduje žádnou velkou preciznost, jako je tomu u laků či kryvých nátěrů. Na rozdíl od nátěrů „suchým štětcem“ (viz II. díl) které jsou vhodné u některých bezbarvých laků, není nutné lazury nanášet úzkostlivě přesně a šetrně. Na tom, zda jsme někde „přetáhli“ do předchozí vrstvy prakticky nezáleží, lazury jsou natolik transparentní, že netvoří „kocoury“, mimoto zásadně nanášíme více nátěrů (v interiérech nejméně 2, v exteriérech 3 až 4).
Lazurovací laky se podle složení rozdělují do dvou základních kategorií – na syntetické a na ředitelné vodou. Syntetické lazury se u nás objevily v 70. letech (tehdy výhradně Luxol), v letech 90. je začaly vyrábět i jiné firmy. Výrobky jako je Luxonol, Kralux, Loxul, Baloxul, Uniluxol, Lusonol, slovenský Lazúrovací lak mají prakticky shodné složení a jsou i stejně označené (S 1023). Postupně se začaly vyrábět i další; množství lazur se k nám dováží.
Podle použití se lazury dělí na interiérové a exteriérové, u některých zahraničních výrobce udává, že jsou vhodné do všech prostředí. Mimoto se dále dělí na běžné tenkovrstvé, tzv. impregnační, a na silnovrstvé, které spojují vlastnosti lazur (ochrana dřeva, zvýraznění kresby) s lakem (dosažení lesklého, pololesklého či hedvábně matného povrchu).
Plocha, kterou chceme opatřit lazurou, musí být čistá, suchá, vybroušená do hladka a zbavená mastnoty nebo jiných látek, na kterých nátěry nedrží (zejména pryskyřice, kterou musíme vymýt ředidlem C 6000 nebo nitroředidlem). Lazurovací laky syntetické jsou v tomto ohledu méně náročné; lazury ředitelné vodou však vyžadují dokonalé odmaštění.
Lazurovací lak před použitím dobře rozmícháme, protože pigment bývá usazený u dna. Jsou-li v laku hrudky pigmentu, přefiltrujeme jej (nejlépe přes silonovou punčochu). Řídký nátěr roztíráme štětcem „s vyšší nosností“ a s delšími štětinami. Pokud vyžadujeme zdůraznění kresby dřeva, potom bychom po dokončení nátěru měli nevsáklý přebytek lazury setřít čistým suchým hadrem. Lazury nanášíme zpravidla ve dvou až třech vrstvách; budou-li posléze doplněny lazurou silnovrstvou, postačí nátěr jediný, v exponovaných místech dva. Po vytvrzení bychom lazuru měli před dalším nátěrem přebrousit brusným papírem (zrnitost 100 až 120).
Po aplikaci lazurovacích laků nebývá už zpravidla žádná další povrchová úprava nutná (s výjimkou laků bezbarvých S 1023/0000, které musíme v případě exteriéru překrýt vhodným vrchním ochranným lakem či silnovrstvou lazurou), nátěr je však nutné pravidelně – ve dvou až pětiletých intervalech – obnovovat. Je-li dřevo vystaveno přímému slunečnímu záření i dešti, potom se je vyplatí přetírat častěji – i každoročně.
Protože lazurovací laky lze použít i jako penetraci pro sjednocení savosti podkladu (spotřeba závisí na savosti a pohybuje se mezi
Laky se dodávají již naředěné na optimální koncentraci; štětce a znečistěné ruce čistíme ředidlem S 6006; tím můžeme případně i přiředit lak, pokud trochu „vyschl“.
Syntetické lazury jsou roztoky alkydových pryskyřic v organických rozpouštědlech s pigmenty a speciálními aditivy. V případě nutnosti jsou ředitelné syntetickými ředidly (S 6006, 6005, 6001), které používáme i na čistění štětců. Ze syntetických lazur je známá zejména řada S 1023 (Luxonol, Kralux, Loxul, Luxol, Baloxul, Lusonol Plus, slovenský Lazúrovací lak). Tyto lazury se vyrábějí jako bezbarvé a v několika (10 nebo 11) barevných odstínech. Na podklad se nanášejí štětcem, stříkáním, menší předměty lze i máčet. Trvanlivost lazury závisí na prostředí, ve kterém je natřené dřevo umístěno; tam, kde nátěr je vystaven slunečnímu záření, dešti a sněhu, bývá nutno jej obnovovat někdy již po roce. Barva sice za tu dobu „vyšisuje“ minimálně, ochranné schopnosti vzhledem k dřevokazným organismům se však prudce snižují.
Tyto nátěrové hmoty se zásadně aplikují na lazury impregnační, výsledný systém vykazuje vysokou odolnost i dobrý vzhled po dlouhou dobu. Z výrobků z našich prodejen lze uvést např. lazurovací lak S 1041 Luxolak, který se vyrábí v šesti barvách a jako bezbarvý (Balakom), Sadolin Extra, což je lesklá lazura vyráběná v 16 barevných odstínech, lesklý lazurovací lak Sadolin Natur v provedení pro světlé i tmavé dřevo, Sadolin Extra se 16 odstíny, Sadolin Solid (9 odstínů), Silnovrstvá lazura 565, tixotropní, bez biocidů (Brillux), tixotropní Dickschicht-Lasur 565 pro exteriéry i pro vnitřní použití, s UV filtrem, bezbarvá + 12 barev, s hedvábným leskem (Brillux), Dulux Woodsheen, s hedvábným leskem vhodná pro interiéry i exteriéry, obsahující teflon (Dulux) či Oversol s ochranou UV i proti modrání dřeva, plísním a dřevokazným houbám, pro interiéry i exteriéry (Commenda ČR).
Silnovrstvé lazury nanášíme zpravidla ve 2 vrstvách, mezi nátěry je nutné plochy jemně přebrousit. Dojde-li k mechanickému porušení finálního nátěru, musíme nejprve do dřeva vpravit lazuru impregnační, teprve pak opravujeme lazuru silnovrstvou.
* Při práci se syntetickými materiály bychom měli stát proti větru, protože při vdechování výparů ředidla bychom se mohli snadno přiotrávit.
* Syntetická ředidla jsou hořlaviny II. kategorie – pozor na požár!
* Při skladování hadrů od syntetických ředidel, laků a fermeže hrozí jejich samovznícení.
* Nátěry bychom neměli provádět za zvýšené vlhkosti v ovzduší (za deště nebo mlhy).
* Nasenené nátěrové hmoty by neměly prosychat příliš rychle; dochází k tomu zejména při intenzivním slunečním záření.
* Optimální teplota pro nátěry je 18 až 25oC, neměl by být vítr, který může na nátěr zanést pyl nebo nežádoucí smetí.
* Nátěr lazurou provádíme dvakrát, lépe třikrát v intervalu 24 hodin; po nanesení každé vrstvy (cca po 15 minutách od ukončení nátěru, u některých až po několika hodinách; viz návod) přebytek barvy setřeme hadrem; dosáhneme tak transparentnosti nátěru.
* Lazury různých barev (ale od stejného výrobce!) lze vzájemně míchat.
Lazurovací laky ředitelné vodou mají obdobný výsledný vzhled i podobné účinky jako syntetické; tenkovrstvé slouží jako impregnační s vysokou schopností penetrace dřeva, silnovrstvé jako krycí. Oproti „mastným“ syntetickým lazurám mají kratší dobu zasychání, ale některé z nich zatím i nižší odolnost vůči povětrnostním vlivům. Protože nevykazují negativní vliv na životní prostředí, nepáchnou a ze štětců se vymývají vodou, jsou vhodné i pro naprosté laiky. Vodou ředitelné lazury mohou většinu lazurovacích syntetických laků nahradit, exponované nátěry je zpravidla nutné častěji obnovovat. Mezi těmito materiály najdeme i výjimky – např. firma Dulux na některé své lazury poskytuje záruku 6 let.
Lazurovací laky ředitelné vodou se většinou nehodí pro ochranu tvrdého dřeva, do jejichž drobných pórů hůře pronikají. Na rozdíl od syntetických lazur se nanesená vrstva „nestahuje“ textilem, ale nechává se vytvrdit; poté se lehce přebrousí. Dřevo, které nebylo dosud povrchově upravováno, se nejprve napustí zředěným lazurovacím lakem (nejčastěji tři díly lazury na jeden díl vody; někdy výrobce stanoví jiný poměr). Po vytvrzení a přebroušení se nanášejí další vrstvy. V případě, že nepoužijeme jako vrchní vrstvu lazuru silnovrstvou, nanášíme v interiérech vrstvy 2 až 3. V exteriéru bychom měli použít kombinaci lazury impregnační (2 vrstvy) a silnovrstvé (1 až 2 vrstvy), popřípadě jako vrchní nátěr některý venkovní syntetický lak.
Speciální kategorií jsou lazurovací laky určené pro hračky a dětský nábytek, které nesmí obsahovat zdravotně závadné látky a mohou se proto používat bez obav v interiérech a pro nátěry dřeva, které přichází do styku s potravinami. Tyto lazury nejsou dražší než „obyčejné“.
Stoupající zájem o nátěrové materiály na bázi vosků, voskových ochranných nátěrů a politur zejména v zahraničí se dá vysvětlit nejen tím, že dřevo takto ošetřené si uchová přirozenou barvu a na dotyk je velice příjemné, ale zejména proto, že tyto nátěrové materiály, pokud jsou vyrobené podle původních receptur (těkavé rostlinné oleje a včelí vosk) neobsahují žádné alergeny či jiné nežádoucí látky zatěžující životní prostředí. I když složení těchto výrobků oproti minulým rokům doznalo četných změn, představují voskové laky sympatickou alternativu k dosavadním nátěrovým systémům.
Nanášení voskových ochranných vrstev na dřevo je velice starou technikou, která měla za úkol zvýšit estetické působení dřeva a zároveň prodloužit jeho životnost. Pro tento účel se používal zejména včelí vosk, který se dnes dá zakoupit nejen rozpuštěný v olejích, ale i jako suspenze ve vodě (jde o prostředek bez chemických přísad, ředitelný vodou). Jiné tradiční prostředky – rostlinné oleje – se v našich prodejnách znovu objevují rovněž. Nejde jen o fermež (lněný olej), která se vyrábět nikdy nepřestala, ale i o pozapomenuté přírodní oleje z pryskyřic některých zejména tropických rostlin. Vedle vosků určených na velice působivé nátěry nábytku a dřevěných předmětů v exteriérech se dnes vyrábějí tyto tradiční materiály více odolávající mechanickému namáhání i vodě. Některé z nich se dají dokonce použít i ve venkovních prostorách a v mokrém prostředí (koupelny). Při aplikaci voskových a olejových nátěrů, které neucpávají póry dřeva, se totiž využívá skutečnosti, že molekuly vodní páry jsou oproti molekulám vody velice drobné a pronikají materiálem, zatímco vodu nepropustí.
Voskové nátěrové materiály se skládají buď ze směsi vosků (včelí a karnaubský) rozpuštěných ve směsi éterických olejů a syntetických ředidel, nebo z nátěrových hmot ředitelných vodou (bývají to polyuretanové či akrylové roztoky ve vodě doplněné voskovou suspenzí).
Na dřevěné předměty v interiérech lze použít balzám ze včelího vosku (popř. směsi vosků). Po nanesení se povrch musí vyleštit měkkým (např. flanelovým) hadrem. Plochy, u kterých chceme uchovat charakter přírodního dřeva, se vyplatí napustit tzv. pryskyřičným olejem; je to zpravidla směs vosků a fermeže rozpuštěných v syntetickém ředidle. Dřevo po těchto nátěrech (doporučují se dva) sice mírně ztmavne, kresba se však efektně zdůrazní, povrch odpuzuje vodu a nešpiní se.
Nanášení voskových laků je snadné a nevyžaduje žádné zvláštní vybavení ani znalosti. Pokud se plocha nábytku opatřeného voskovým nátěrem časem poškodí, stačí postižené místo lehce přebrousit a voskový nátěr obnovit; restaurované místo se pak od okolí prakticky neliší.
Voskové nátěry mají samozřejmě i některé nevýhody: nelze je aplikovat na předměty, které byly opatřeny syntetickými či vodou ředitelnými nátěry a nejsou výrazně pigmentované, takže některá dřeva před ošetřením vosky je nutno přimořit. Mimoto jsou o něco dražší než běžné barvy; ovšem jejich spotřeba je výrazně nižší.
Na parkety a podlahová prkna a palubky či korek jsou vhodné bezbarvé laky polyuretanové nebo akrylové (či jejich směsi) obsahující voskovou suspenzi. Na suchý podklad je nanášíme štětcem (nejlépe s vlákny z umělých hmot) „po létech“ (u korku zpravidla souběžně s dlouhou osou místnosti). Výhodné je i použití molitanových válečků či houbiček nebo stříkání. Jakmile se nátěr do dřeva či korku dokonale vsákne a vytvrdí (podle teploty asi po 2 hodinách), jeho povrch jemně přebrousíme a naneseme další vrstvu. U běžně namáhaných podlah stačí zpravidla 3 vrstvy.
V exteriérech je možné použít syntetické nátěrové hmoty, v nichž jsou rozpuštěné vosky. Nátěr pak odpuzuje vodu, zdůrazňuje kresbu dřeva a podobně jako lazury nemá sklon k tzv. křídování, navíc zůstává dlouhodobě vláčný. Tyto nátěry se vyrábějí i v provedení s UV filtrem.
Jako základní nátěr se doporučuje pod tyto syntetické nátěrové hmoty s obsahem vosku použít tzv. impregnační oleje (např. od firmy Birdy). Jedná se o přírodní oleje (fermež) zředěné syntetickým ředidlem a doplněné někdy fungicidními látkami (proti plísním a dřevozbarvujícím houbám).
Z voskových lazur můžeme v našich prodejnách objevit např. Sadolin Sadowax (lazura ředitelná vodou) nebo Vosk na dřevo (Birdy), vosk obsahuje i vodou ředitelná lazura Timbercolor (Dulux) a Holz-Balsam Xylaprokur (dovoz Commenda ČR).