Klasický fritovací hrnec zvaný také lidově friťák může být velmi užitečným kuchyňským pomocníkem (dnes jsou moderní i friťáky s nízkou spotřebou tuku, ale to je na jiné vyprávění). Velmi snadno se v něm připravují všemožné smažené potraviny a pochutiny a navzdory různým mýtům jsou většinou udělány mnohem zdravěji, než na klasické pánvi. Je to mimo jiné proto, že při tomto způsobu přípravy většinou jídlo nasákne méně tuku a zároveň nedochází k přepalování (tudíž znehodnocování) oleje. Samozřejmě to musíme dělat správně.
Pokud fritovací hrnec nedostaneme od někoho darem, tak je rozumné zohlednit pár věcí už při nákupu. Důležité je mimo jiné to, jak často ji budeme používat. Na naplnění je zapotřebí celkem velké množství oleje, který se ale při správné péči rozhodně neznehodnotí po jednom smažení. Proto je rozumné pro občasné využívání kupovat friťák, který má nádobu na uskladnění použitého oleje a případně i filtry. Zohlednit bychom měli i počet strávníků, pokud jsme jen dva, stačit by měl takový s půlkilovým košem, pokud je nás více, logicky sáhněme po větší (zvláště velký význam to má při přípravě přílohových hranolek). Pamatujme také na energii – menší se většinou rozehřeje výrazně rychleji, takže spotřebuje méně elektřiny. Podíváme se také na to, jaké má nožičky (musí stát stabilně a bude vyplněný vroucím olejem) a jestli má pohodlná držadla, za které ji budeme moci bezpečně přenášet. Friťáky mají často další různé vlastnosti či funkce, ty zohledníme podle ceny a rozpočtu, který jsme si na nákup vyhradili (klasický friťák od dobré firmy smaží stejně dobře z deseti různými blikátky jako i bez nich).
No a nyní přejděme k používání a údržbě. U zmražených polotovarů je na začátku rozumné se držet údajů uvedených na obalech. Později praxí většinou zjistíme, že čas určený na přípravu je o něco delší než výrobce píše. Ale tady je to hodně o individuální chuti, někdo má rád věci křupavější a propečenější, jinému zase to až tolik nevyhovuje a raději jídla hodně šťavnatá. Čerstvě připravené pokrmy se dělají o něco kratší dobu (ale obecně u klasického friťáku se člověk pohybuje mezi pěti až patnácti minutami na téměř cokoliv) než mražené, pro příklad šťavnatá obalovaná kuřecí křídla se na sto osmdesát stupňů dělají kolem osmi minut, tenčí drůbeží řízky podobnou dobu, vepřové zhruba o minutu déle. Ale stejně jako u mražených surovin zde velmi mnoho záleží na naší chuti a tím pádem i určitém cviku. Menší porce se logicky smaží rychleji, je dobré, když je mezi připravovaným jídlem dost prostoru a nevykukuje nám nad olej (i když např. u koblih, které plavou na povrchu, to samozřejmě nejde a musíme je ve správnou chvíli otočit). Neobalovaná jídla solíme a kořeníme hned po dosmažení (aby se nám sůl nesmyla do oleje), Jídlo po usmažení necháme krátce (v řádu několika vteřin) potřásáním okapat a pak ho přeložíme na talíř (pokud možno vyložený ubrousky, aby se zbavilo povrchového tuku).
Během smažení si dáváme pozor, kde je napájecí kabel (a také jestli se přístroje nedotýkají různé plastové či gumové předměty) – závisí to na modelu, velký pozor si dáváme na friťáky, které se velmi silně rozpalují celé čili i zvenčí. Při mytí fritovacího hrnce postupujeme podle návodů. Některé mají vyjímatelné části, které můžeme omýt v umyvadle (nebo i dokonce v myčce), u jiných zevnitř vylijeme olej a pak je mokrým hadrem se saponátem umyjeme a dalším jen s vodou vytřeme. Pokud při smažení cítíme neobvyklý zápach, nejpravděpodobněji je problém s olejem. Ten bychom měli přefiltrovat (u jednodušších fritovacích hrnců to znamená nalít na ubrousek a nechat velmi pomalu překapat) a pokud ani to nepomůže, tak vyměnit. Při přípravě ryb a mořských plodů nesmíme zapomenout na fakt, že zanechávají po sobě specifickou vůni, která se pak přenese na další připravované jídlo. Částečně se jí můžeme zbavit tím, že po takovém jídle tam usmažíme několik chlebových topinek, které rybinu do sebe nasáknou.