Rady, návody, inspirace a triky, jak pro kutily, tak pro ne kutily.
Pampeliškový med se mnoha lidem spojuje s dětstvím. Dělaly ho naše mámy, babičky i prababičky. Podával se nejen jako sladidlo do různých teplých nápojů, ale i po lžících jen tak jako lék při nemocech spojených s kašlem, chřipkou či nachlazením. V normálním obchodě se ho bohužel koupit nedá, ale když kvetou pampelišky, není důvod, proč si ho doma nevyrobit. Recept je opravdu jednoduchý a zvládnout by ho měl každý.
Pokračovat ve čtení „Recept na pampeliškový med“
Zavařování hub patří mezi tradiční způsoby uchování této sezónní pochoutky i na měsíce, kdy téměř žádné houby nerostou. Zavařuje se vícero způsoby, houby můžeme naložit například do soli nebo do sádla, ale nejoblíbenějším způsobem konzervace v našem regionu zůstává zavařování na kyselo, díky které získáme skvělou přílohu k různým jídlům či surovinu na lehce nakyslou kulajdu či omáčku.
Přepuštěné máslo, nazývané u nás v posledních letech také podle indické tradice ghí (i když v Indii jde ve skutečnosti o máslo vyrobené z buvolího mléka), je skvělým a navíc tradičním pomocníkem každého dobrého kuchaře. Věděly o tom už naše prabáby – najdeme je i v receptech klasické kuchařky Magdaleny Rettigové z první poloviny osmnáctého století. Dá se ho koupit už hotové, ale recept na přípravu je celkem snadný a s trochou šikovnosti a opatrnosti by domácí přípravu přepuštěného másla měl zvládnout každý.
Většina lidí v naší zemi si pod názvem koření kari představí sušenou kořenící směs, která se přidává do naprosté většiny českých receptů s názvem „cosi na kari“. Není to špatné, ale pokud někdo ochutnal skutečnou kuchyň Dálného východu, ví, že ta chuť je úplně jiná. Jedním z důvodů je to, že se ve východní Asii nepoužívá naše kořenící směs, ale kari pasta. Dnes se dá koupit i v našich obchodech (mají ji i supermarkety v oddělení s exotickými potravinami), ale můžeme si ji vyrobit i sami doma a výhodou takové domácí pasty bude jistota, že obsahuje jen kvalitní suroviny a nenajdeme v ní různé zesilovače chuti a jiné nežádoucí chemikálie.
Pizza patří k nejoblíbenějším zahraničním jídlům, které pronikly do českých kuchyní. Bohužel velmi často se k ní chováme macešsky. Místo kvalitního těsta často používáme listové a místo rajčatové omáčky na základ prostě napatláme kečup. Těstu na italskou pizzu jsme se už věnovali dříve*, tentokrát se zaměříme na omáčku a ukážeme dvě její varianty. Jedna se připravuje na teplo a druhá na studeno.
Koblihy znali už staří Římané, i když v starověkých časech se jednalo o slané pečivo. Sladká varianta se do Evropy dostala nejpravděpodobněji z arabské kuchyně, dnešní klasickou kulatou a nadýchanou podobu získaly někdy kolem osmnáctého století, kdy se do nich začalo přidávat droždí (tuto změnu zaznamenali i kronikáři – v letopisech můžeme narazit na zmínky, že původní koblihou se dalo někomu udělat i modřinu pod okem, zatímco ty nové jsou tak lehoučké, že by je mohl sfouknout i vítr). Kynuté koblihy byly v našem kulturním okruhu původně spojené hlavně s masopustem a tak zvaným tlustým čtvrtkem, ale dnes si je už dopřáváme celoročně. V naší zemi se dokonce na čas staly i symbolem volební kampaně. Převážně si tuto lahůdku kupujeme u pekaře, ale přinejmenším o masopustu bychom si je mohli vyrobit i sami doma.
Hořčice patří spolu s kečupem k nejoblíbenějším dochucovacím přípravkům používaným v celé Evropě a státech tak zvané západní civilizace. Je snadno dostupná a v závislosti na typu a značce i relativně laciná, proto většina lidí ani nepřemýšlí o její domácí výrobě. Přitom je to celkem škoda. U věcí vyráběných doma máme větší jistotu co do kvality surovin a pokud jsou snadné na přípravu, není důvod je nevyzkoušet. A je je právě případ hořčice, protože základní recept je opravdu jednoduchý.
Rostlinné mléko může být zajímavou alternativou k tomu klasickému. A rozhodně se nejedná o potravinu vhodnou pouze pro vegany či lidi, kteří mají problémy s tolerancí laktózy. Převážně obsahuje vysoké množství zdraví prospěšných látek, proto vůbec neuškodí, když si ho jednou za čas dopřejeme všichni. Bohužel, jak už tomu u takovýchto zdravých výrobků bývá, rostlinné mléko v obchodě je docela drahé. Proto jsou zde následující řádky, které poradí, jak si ho v domácích podmínkách snadno a mnohem levněji vyrobit.
Kondenzované mléko (občas nazývané také Salko podle u nás nejznámější značky) má v české kuchyni docela široké uplatnění. Najdeme ho v receptech na různé krémy a náplně dortů či koláčů, je také nedílnou součástí mnoha mléčných likérů, z nichž je asi nejznámější klasický vánoční vaječňák. Nevýhodou této suroviny je její relativně vysoká cena. Ale pro kuchařského kutila by to neměl být problém, protože karamelové kondenzované mléko si lze velmi snadno připravit doma.
Ačkoliv kvašení hub je tradičním způsobem jejich konzervace, u nás není tak populární jako například sušení a nakládání. Je to přitom škoda, protože jsou díky kyselině mléčné rozhodně zdravější a stravitelnější než varianta s octem. Navíc kvašené houby, udrží mnohem lépe svou pevnou konzistenci, což má pak i své výhody při přípravě různých pokrmů.
Vepřové ledvinky určitě patří mezi nejkontroverznější klasické suroviny využívané při vaření. Mnoho lidí se jich ani nedotkne, protože je automaticky spojují s močí, další při jejich přípravě předvádí s mírnou nadsázkou několikadenní magické rituály. Je to ale opravdu nutné?
Jednou z možností, jak zpracovat okurky v létě je výroba domácích rychlokvašek neboli kvašáků. Recept je extrémně snadný, zvládnout by ho měl každý hned napoprvé. Rychlokvašky potěší nejen naše chuťové buňky, díky mléčnému kvašení prospějeme hodně i zdraví.
Od srpna do konce září se sklízí okurky nakládačky. Můžeme je zpracovat jako rychlokvašky, ale většina lidí preferuje spíše variantu v octě, která jim ve sklípku nebo ve spíži vydrží až do dalšího roku. Téměř každá vesnická rodina má svůj recept na ten nejlepší nálev na světě a proto neexistuje jeden univerzální postup. Zde pro inspiraci představím ten náš domácí, na který samozřejmě nedáme dopustit.
Uprostřed letní sezóny ceny rajčat jdou velmi rychle dolů. Zároveň jejich kvalita je výrazně vyšší (a to i když jsou ze skleníku) než v jiných ročních obdobích. Proto stojí za to si jich pár uskladnit i na „horší časy.“ Jednou z variant je sušení (o tom jsme již dříve psali zde), ale určitě si můžeme vyrobit i dobrý domácí kečup. Budeme vědět co v něm je a výsledek bude téměř jistě kvalitnější a hlavně zdravější než drtivá většina kečupů v obchodech (jak prokázaly konzumentské testy viz zde).
Náplně si každý pořeší sám, receptů je nepřeberně, ale základ dobré pizzy je vždy to nejdůležitější. Těsto na italskou pizzu není náročné na výrobu, ale často lidi z lenosti ho nedodělají pořádně a pak se diví, že to není ono jako na dovolené nebo v dobré pizzerii (o těch, co mají dojem, že ideálním substitutem je použití zmraženého listového těsta raději vůbec pomlčíme).