Náplně si každý pořeší sám, receptů je nepřeberně, ale základ dobré pizzy je vždy to nejdůležitější. Těsto na italskou pizzu není náročné na výrobu, ale často lidi z lenosti ho nedodělají pořádně a pak se diví, že to není ono jako na dovolené nebo v dobré pizzerii (o těch, co mají dojem, že ideálním substitutem je použití zmraženého listového těsta raději vůbec pomlčíme).
Na jednu pizzu budete potřebovat 10 ml sušeného droždí (neboli dvě lžičky), 190 ml vlažné vody, 320 gramů polohrubé mouky, mouku na posyp válu, lžičku soli a 20 ml olivového oleje do těsta a trocha oleje na potření. Sušené droždí dáme do mističky, přidáme 60 ml teplé ale ne horké vody (měla by stačit o maličko větší teplota než má naše tělo) a rozmícháme. Do velké misky prosijeme polohrubou mouku se solí, uprostřed si vytvoříme dolík a do něho dáme olej a právě nachystané droždí. Těsto začneme zpracovávat a postupně doléváme vlažnou vodu. Na konec ho pečlivě vypracujeme úplně do hladka na pomoučeném válu (majitelé domácích pekáren tyto fáze můžou pominout a základ vypracování těsta na pizzu přenechat stroji). Z vypracovaného hladkého těsta si uděláme kouli, kterou po povrchu jemně potřeme olejem a vložíme do mísy. Těsto na pizzu přikryjeme utěrkou a odložíme do teplejšího místa vykynout na hodinu.
Po vykynutí těsto na pomoučeném (používáme hladkou mouku) vále promačkáme a zpracujeme znovu do hladka. Na konec si ho rozválíme přibližně na půl centimetru a pak už jen zdobíme podle chuti no a samozřejmě na konec si pizzu upečeme. Tím nám sice vznikne pizza obdélníková, ale je to výrazně snažší, než roztahování do klasického kruhového tvaru, které vyžaduje už nemalou dávku cviku. Pro zjednodušení je ale možné těsto rozválet a pak si kolečko vyříznout -stejně to nebude úplně ono, pohazování to už je vyšší škola pizzařská. Dobrou chuť.