Energie jsou čím dál tím dražší a rozhodně to nevypadá, že by se situace měla v nejbližších letech změnit k lepšímu, spíše naopak. Lidé tak logicky hledají možnost jak ušetřit alespoň pár korun na každodenním provozu. Jednou poměrně zajímavou a moderní metodou vytápění je použít takzvané tepelné čerpadlo.
Princip je poměrně elegantní. Jako zdroj tepla se používá takzvané nízkopotenciální teplo ze země, vody či vzduchu, následně projde médium kompresorem a po stlačení (kdy se ještě víc ohřeje) tepelným výměníkem, kde odevzdá teplo již přímo vodě v ústředním topení. Je to tedy vlastně taková lednice naruby. Princip fungování je stejný, efekt je stejný, jen využití opačné. U lednice jde o ochlazení vnitřního prostoru, (a ohřátá mřížka chladiče je lehce nežádoucí nadplán) kdežto tepelné čerpadlo naopak má za cíl ohřát vodu v topení a nezajímá nás ochlazený prostor.
Podstatným údajem u tepelného čerpadla je takzvaný topný faktor. Je to číslo, vlastně bez jednotky. Vyjadřuje účinnost spotřebované elektřiny v poměru k tomu, kdyby byla spálena v klasickém přímotopu. Topný faktor může být někde v rozmezí 3 až asi 10, v praxi to bývá mezi 3 a 4. Tedy spotřeba elektřiny je oproti získanému teplu třetinová či čtvrtinová. Nemluvě o tom, že při použití tepelného čerpadla je možné získat poměrně výhodnou cenu elektřiny. Tepelná čerpadla jsou tří druhů, liší se podle toho, co používají jako zdroj tepla. Tepelné čerpadlo vzduch je vlastně taková klimatizace naruby. Chladí venku a uvnitř hřeje. Nevýhodou je poměrně vysoká hlučnost (stejně jako klasická klima) a to, že při teplotě vzduchu třeba -20 stupňů je topný faktor poměrně mizerný. Výhodou je naopak jednoduchá instalace a to, že není nutno pokládat do země tepelný výměník či vrtat vrt.
Tepelné čerpadlo získávající teplo z podzemní vody je asi nejběžnějším druhem. Jeho výhodou je poměrně dobrý topný faktor a to, že podzemní voda má stálou teplotu, takže funkčnost je stabilní po celý rok. Nevýhodou je naopak to, že obvykle potřebujete poměrně nákladný vrt, do kterého následně spouštíte trubky sloužící jako tepelný výměník. A posledním typem je tepelné čerpadlo získávající teplo ze země. Do hloubky zhruba metr pod povrch se zakope několik (set) metrů zadic sloužících jako tepelný výměník. Výhody jsou zřejmé, není nutné získávat žádná povolení z vrtání a podobně, vše je pod vlastní zahradou. Nevýhodou je to, že několik set metrů výkopu v té zahradě udělá docela solidní paseku, je to drahé a navíc je tím země ochlazována, takže tam máte následně sníh třeba o týden déle.
Mezi nevýhody tepelného čerpadla jako takového patří to, že ohřívá topnou vodu jen na nějakých 35 až 40stupňů (čím jí máte teplejší, tím je horší topný faktor) a tudíž je nutné používat velkoplošné radiátory nebo raději rovnou celopodlahové topení. A jistou vadou je i cena tepelného čerpadla jako takového. Je totiž poměrně drahé.