Podlahové vytápění

Ještě mi chyběl popis druhů podlahového vytápění, takže tady ho máte

Teplovodní podlahové vytápění: Tvoří je soustava plastových trubek položená na tepelné izolaci a zalitá betonovou směsí (anhydritovým potěrem).Systém doplňuje zařízení na ohřev vody (kotel) a oběhové čerpadlo. Plastové trubky se ukládají buď do speciální profilované desky, nebo se vplétají do vodících lišt. Pokládka je rychlá a jednoduchá a životnost takřka neomezená. Díky moderním materiálům odpadá nutnost použití otevřeného plamene na svařování, ohýbání a spojování trubek.Jedinou nevýhodou plastových trubek je nebezpečí mechanického poškození před zabetonováním. Riziko se odstraní, pokud se před zabetonováním provede tlaková zkouška zařízení. Pod plastovými trubkami je vždy umístěna izolace – tepelná a případně i zvuková. Ohřev potěru, ve kterém je podlahové topení uloženo,může začít až po jeho přirozeném vyschnutí (obvykle 28 dnů) a teplota se zvyšuje postupně cca o 5 stupňů denně.Vzhledem k větší tepelné setrvačnosti není teplovodní podlahové vytápění vhodné jako jediné topení v objektech s lehkým obvodovým pláštěm (montované domy), které mají nízkou tepelnou kapacitu stěn. Jako dodatečný zdroj tepla se zde doporučují elektrické přímotopy. V objektech s velkými skleněnými plochami sahajícími často od podlahy až ke stropu se jako doplněk podlahovému vytápění používají podlahové konvektory, které zabraňují ochlazování prostoru od studených skleněných ploch. Teplovodní podlahový topný systém musí být zapracován již do projektové dokumentace stavby, protože jeho instalace ovlivňuje zásadně tloušťku a skladbu podlahové konstrukce. Dostatečná instalace tohoto způsobu vytápění není obvykle možná, nebo je spojena se značnými náklady. 

Elektrické podlahové vytápění: Tam, kde je rozhodující nízká stavební výška podlahy, například při rekonstrukcích, se používá elektrické podlahové vytápění. Vyrábí se v různých provedeních: Topné fólie: tenké fólie (tloušťka 0,4 mm) se pokládají suchým způsobem přímo pod plovoucí dřevěnou podlahu. Skladba takové podlahy je následující. Na podklad (vyzrálý potěr, beton) se položí polyetylénová folie jako izolace proti vlhkosti a na ni izolace proti kročejovému hluku , na kterou se již pokládá topná fólie, která se opět překrývá polyetylénovou fólií. Poté se montuje plovoucí dřevěná podlaha. Výhodami této přímotopné technologie jsou rovnoměrné rozdělení tepla, nízká provozní teplota spojená s úsporou energie a jednoduchá instalace. Topné rohože: tyto rohože (tloušťka cca 3 – 6 mm) jsou vyráběny z topných kabelů jako šité nebo lepené. Na podlahu se ukládají do samonivelační hmoty o tloušťce 10 -15 mm. Nivelační hmota je u plovoucích podlah překrývána opět fólií z pěnového polyetylénu. Tento způsob uložení může, zejména bezprostředně po zapnutí, zpomalit ohřev podlahy. Výhodou je opět rovnoměrné rozdělení tepla a nízká stavební výška podlahy. Topné kabely: obvykle se instalují do vrstvy betonové podlahy o tloušťce 6 – 10 mm (podle doporuční výrobce),kde fungují obdobně jako plastové trubky s teplou vodou u teplovodního podlahového vytápění. Zatímco topné fólie a rohože představují přímotopnou variantu podlahového vytápění, jsou topné kabely většinou používány pro akumulační vytápění. Po zahřátí celé podlahové desky (naakumulování tepla na levnější proud v nočních hodinách do vrstvy betonu) je během dne teplo vyzařováno do obytných místností. Tento způsob podlahového vytápění má velkou setrvačnost a je obtížněji regulovatelný a při náhlém venkovním oteplení mohou být místnosti přetápěny.