Věšení obrazu rozhodně není nějak náročná činnost, i když samozřejmě určitý cvik vyžaduje. Samozřejmě je dobré mít ještě kvalitní estetické cítění, abychom dokázali správně věci rozvrhnout, ale to je věc vrozeného talentu. Abychom obraz pověsili rovně a na slušné místo, zas až tolik umění nepotřebujeme, jen trochu plánování, nářadí a přesnost.
Na začátku trochu teorie. Široký obraz patří spíše na širší stěnu, vysoký na tu vysokou. Velké obrazy vypadají lépe na velké zdi a samozřejmě logicky ty malé na malé. K optickým změnám dochází i po pověšení, velký obraz zvětšuje malou místnost a několik obrazů nad sebou vytváří dojem větší výšky. Toto všechno bychom měli zohlednit ještě před tím, než se vrhneme na věšení a nejlépe ještě při výběru díla, které bude zdobit naši domácnost.
Obecně se dává střed obrazu někde ve výšce očí, ale je jasné, že v rodině to může být problém (táta věž, máma drobeček a k tomu malý trpaslíček), takže se uvádí 150 až 170 centimetrů (v místnosti kde se hodně sedí by to mělo být méně). I když zde existují různé školy, některé snižují výšku očí na úroveň spodní čtvrtiny obrazu. Věc vkusu.
Pokud věšíme více obrazů, většinou je dobré je umístit ve stejné rovině (jejich horní hrana), s různým asymetrickým rozmístěním si hrajme jen za předpokladu, že opravdu víme, co děláme. Symetrické rozmístění je ideální pro obrazy podobných rozměrů a o přibližně podobné tématice. Ve skupinách s různými velikostmi by ty větší a výraznější opticky utlačovaly ty menší. Je užitečné, když největší dílo je uprostřed a pak se postupně k okrajům vše zmenšuje.
Vzdálenost mezi jednotlivými kousky by neměla být menší než deset centimetrů, pouze pokud věšíme skupinku menších obrázků např. do čtverce, tak je možné to snížit na pět. Vzdálenost od opěradel či nábytku obecně by měla být více než patnáct čísel. Je dobré ještě zohlednit světlo a jeho případné odrazy – pokud nemáme představivost, požádáme někoho, aby nám dílo ve vybraném místě a standardním osvětlení podržel.
Výběr háčků nebo skobiček, na kterých obraz pověsíme v největší míře záleží od háčků či držáků nebo jiných lanek, které jsou na obraze. Změříme vzdálenost v jaké jsou – případně určíme střed a tu také naneseme na zeď. Dříve bylo klasikou přitloukání či přivrtávání různých držáků, tato metoda je ale v dnešních dnech už trochu zbytečná. Zvláště pokud řešíme beton, kde by to znamenalo příklep a nebo drolivou zeď, kde zase bychom museli přemýšlet o dotmelení. Místo toho si stačí pořídit jen háčky na obrazy (výběr přizpůsobíme věšenému dílku), přiložíme je na žádané místo, klepneme jednou či dvakrát kladivem a bum, práce je hotova.