Kotle na pevná paliva používá k vytápění řada objektů, některé rekreační, některé obývané celoročně. Jenže i ten nejlepší kotel se postupem času zanáší zplodinami z hoření, (dehtem, sazemi) což zhoršuje jeho účinnost.
Je to nepříjemné, při stále rostoucích cenách paliva jej chcete zajisté využít co nejlépe. Nemluvě o takové maličkosti, že u opravdu zaneseného případně poškozeného kotle vám může při špatném spalování začít unikat oxid uhelnatý a můžete se i otrávit.
A přitom je vyčištění takového kotle na pevná paliva poměrně snadné. A dokonce to není ani tak špinavá práce, jak by se mohlo zdát. Kotel je vlastně skládačka tvořená pláštěm (ve kterém koluje voda) žáruvzdornými cihlami (vyndavacími) a svrchním krytem, což bývá jen poloená železná deska, podel typu přikládání obvykle i s dvířky. Rozebírání této stavebnice začínáme právě svrchu, odebráním zmiňované desky. Pod ní jsou vyjímatelné žáruvzdorné cihly, jedna či dvě vrstvy. Vyndejte je. Objeví se vám samotné vnitřní prostory kotle, obvykle obsahující ještě nějaké ty měnší kousky žáruvzdorného materiálu případně různá železná udělátka, sloužící k lepšímu rozvádění tepla. Vše vyjměte, stěny oškrábejte od nánosů dehtu, (Přílišné množství dehtu a sazí hovoří o špatném spalování, případně o mokrém palivu) Někde na dně kotle (podívejte se do manuálu kde přesně) je vždy otvor, kudy se dají odškrábané nánosy špíny vysypat. Nebo lze samozřejmě použít vysavač. I veškeré žáruvzdorné cihly či železo oškrábejte a vraťte zpět. Rozhodně nic z toho nemáčejte. Při objevení prasklin na žáruvzdorných cihlách nezoufejte, dají se sehnat nové. Ostatně, ono se to na první pokus nezdá, ale taková zběžná kontrola kotle, že je vše v pořádku nezabere po nacvičení postupu ani pět minut, důkladné vyčištění tak deset minut maximálně.