Obecná představa o nízkoenergetických pasivních domech je taková, že jde o nějaký luxus zazobanějších ochránců rosniček, který nejenže nemá smysl, ale také je velmi drahý. Celé to je ale založeno jen na nepochopení a částečně i neúplněých obecně dostupných informacích.
Samozřejmě na začátku, když se pasivní domy začaly stavět, nízkoenergetické domy skutečně vycházeli o polovinu dráže než normální řešení. Dnes se obecně přijímá, že jsou dražší přibližně o pětinu. Ale ani to vlastně není správná informace, protože se porovnává neporovnatelné. Nízkoenergetické domy jsou totiž velmi často projekty pro movitější klientelu a také tomu odpovídají materiály a využitá dodatková řešení. Pokud se pasivní dům staví podobně jako dům normální za použití podobných materiálů a využívá různých úsporných opatření, která jsou dnes již obvyklá a hlavně racionální (šetřící vodu, lepší okna, lepší izolace atd.), tak jeho stavba bývá dokonce levnější. A to přibližně o pět procent.
Vysvětlení je prosté, takový pasivní dům má mnohem jednodušší konstrukci a zároveň nepotřebuje takové dodatky (zase komplikující stavbu) jako například ústřední topení či komíny. Samozřejmě projekt je náročnější na izolaci, kvalitnější okna a dveře, ale nejsou to nijak obrovské částky. Určitý druh rekuperace tepla by měl být v době neustále rostoucích cen energií více méně součástí každého projektu, proto ani kvalitnější řešení pro pasivní dům velký rozdíl v ceně neudělá.
Samozřejmě lze postavit i obyčený dům úplně bez novodobých vymožeností, umožňujících jisté dlouhodobé úspory (nejlevnější okna, málo izolace, žádné šetření vody, teplo pouze z nějakých topných tělísek atd.), ale i v tom případě nejpravděpodobněji rozumně udělaný projekt pasivního domu bude přibližně o deset procent dražší, a to se v cenách energií vráží doslovně co by dup.