Oprava fasádních omítek

Trhliny, o nichž jsme již psali v minulých číslech, nebývají jedinou závadou v omítkách. Velmi často se můžeme setkat s omítkou rozpadlou, odpouklou či jinak uvolněnou, což poznáme poklepem podle dutého zvuku. Taková omítka, i když ještě neodpadla, nemá dlouhou životnost a dříve či později budeme muset přistoupit k opravě.

Hned na začátku je třeba si říci, jaké jsou příčiny těchto závad, abychom se při opravě vyvarovali chyb.

1. Do písku byly přimíseny částečky uhlí, dřeva, humusu, olejů, sloučeniny chlóru, síry, železa apod.

2. Při míchání omítky byl použit zmrzlý písek. V takovém případě se kolem pískových zrn vytvoří ledový film, který se rozpustí až v omítce, ta pak zvodnatí a špatně tuhne.

3. Malta byla namíchána ve špatném poměru vápna, cementu a písku. Chybou bývá zejména nadměrné množství vápenné kaše. Při použití vápenocementové malty nadbytek vápna nedovolí, aby v cementu správně proběhl proces tuhnutí.

4. Podklad nebyl pro omítání dobře připraven:

a) Cihelná zeď nebyla před omítáním dostatečně očištěna nebo nebyla navlhčena.

b) Byly použity velké tvarovky s hladkým povrchem, na který nebyl předem proveden nástřik cementovou maltou z hrubšího ostrého písku, aby vznikla drsná plocha.

Poškozenou omítku musíme oškrábat nebo odsekat až na zdivo. V případě, že je odpouklý jen štuk od jádra a jádro dobře lpí na zdivu, stačí uvolněný štuk oškrábat.

Obnažené zdivo očistíme, spáry vyškrábeme do hloubky 10 až 20 mm. Zjistíme-li, že jsou ve zdivu uvolněné nebo poškozené (zvětralé) cihly, musíme je vysekat, dutinu po nich vyčistit, navlhčit a nahodit vápenocementovou maltou. Pak naneseme maltu na novou cihlu a dutinu zazdíme. Jsou**li dutiny menší (do 40 mm hloubky), zaplníme je úlomky cihel a maltou.

Malta na opravu vnějších omítek má být složena ze stejných hmot jako malta původní. Kvalita omítky je závislá na kvalitě vyhašení vápna. V současné době se běžně používá vzdušné stavební vápno mleté a dodávané v pytlích, které vyhasíme v nádobě (neckách, sudu), a to 2 až 3 dny před použitím. Do malty pro omítky je vhodný i vápenný hydrát (50 kg za 308,-Kč), který již nemusíme hasit, protože k jeho vyhašení došlo již při mletí.

Na opravu omítky použijeme do malty písek ostrý, čistý, který není znečištěný hlínou. Nejlepší je písek říční nebo kopaný z naplavenin bývalých říčních koryt.

Maltu na vápenné omítky mísíme v poměru 1 díl vápenné kaše, 1 díl cementu a 6 až 6,5 dílů písku. Cement přidáme do až nakonec. Maltu musíme zpracovat do jedné hodiny po přidání cementu, protože rychle tuhne.

Omítku zpravidla děláme ze dvou nebo tří vrstev. Na zdivo nejprve provedeme nástřik nejčastěji z vápenocementové nebo cementové malty, která má za úkol vytvořit hrubý povrch. Když nástřik zatvrdne, naneseme druhou vrstvu omítky rovněž z vápenocementové malty. Líc opravené části upravíme podle původní omítky. Pokud má původní omítka ještě štukovou lícní vrstvu, naneseme druhou vrstvu asi o 3 mm tenčí a jen ji urovnáme. Poslední štukovou vrstvu natáhneme hladítkem tak, že hladítko s maltou přiložíme ke zdi, poněkud je nakloníme směrem nahoru a vlnovitě vtláčíme štuk do druhé vrstvy. Když tato 2 až 3 mm silná štuková vrstva zavadne, uhladíme ji plstěným hladítkem krouživými pohyby při stálém kropení štětkou. Štukovou maltu mícháme v poměru 1 díl vápenné kaše a 2,5 dílu jemného prosátého písku.

Na styku opravované části s původní omítkou musíme dát pozor na vyhlazení štukové vrstvy do ztracena, aby opravená část nepřečnívala nad původní a oprava tak nebyla patrná.

Při opravě břízolitových omítek postupujeme obdobně. Jádro nanášíme stejnou maltou jako štukové omítky, jeho povrch však předtím zdrsníme ocelovou škrabkou. Vlastní lícní břízolitovou vrstvu připravíme ze směsi, kterou koupíme v pytli. Problémem bývá zakoupení správného odstínu, aby souhlasil s barvou neporušené fasády.A tak jen těžko dosáhneme toho, aby se hranice opravy nedaly rozpoznat.

Oprava profilované omítky

Jsou-li na fasádní omítce vyčnívající plochy, lezény nebo profilované římsy, zhotovují se tyto články na ploše zavadlého jádra.

Hrany lezén a stejně tak hrany rohů omítáme pomocí prkének, která připevníme na jádro omítky skobami.

Poškozené omítky profilovaných říms opravujeme s šablonou, pomocí které profil římsy vytahujeme. Šablona bývá ze silnějšího ocelového plechu, ve kterém je vyřezaný negativní profil římsy. Plech je připevněn na prkenné stojce (tzv. saních), která se posouvá po dvou latích upevněných skobami pod římsou a na římse. Profil římsy, který je nutné v plechu vyříznout, zjistíme tak, že zachovalou část římsy kolmo prořízneme pilou, do vzniklého zářezu vsuneme karton a tužkou na něj zakreslíme obrys profilu římsy. Ten pak přeneseme na plech a vyřízneme.

Při omítání postupujeme tak, že římsu nahazujeme v několika vrstvách a po každém nahození přejedeme šablonou. Římsu nahazujeme tak dlouho, až jsou všechny její články přesně vytáhnuté. Omítka na římsách by neměla být tlustší než 30 mm a římsy musejí mít dostatečný sklon.