Koblihy znali už staří Římané, i když v starověkých časech se jednalo o slané pečivo. Sladká varianta se do Evropy dostala nejpravděpodobněji z arabské kuchyně, dnešní klasickou kulatou a nadýchanou podobu získaly někdy kolem osmnáctého století, kdy se do nich začalo přidávat droždí (tuto změnu zaznamenali i kronikáři – v letopisech můžeme narazit na zmínky, že původní koblihou se dalo někomu udělat i modřinu pod okem, zatímco ty nové jsou tak lehoučké, že by je mohl sfouknout i vítr). Kynuté koblihy byly v našem kulturním okruhu původně spojené hlavně s masopustem a tak zvaným tlustým čtvrtkem, ale dnes si je už dopřáváme celoročně. V naší zemi se dokonce na čas staly i symbolem volební kampaně. Převážně si tuto lahůdku kupujeme u pekaře, ale přinejmenším o masopustu bychom si je mohli vyrobit i sami doma.
Pokračovat ve čtení „Recept na domácí kynuté koblihy“
Dnešní kuchyně, v porovnání s tím, jak vypadaly ty před dvaceti lety, pomalu začínají připomínat vybavení vesmírné stanice ze sci-fi filmů sedmdesátých a osmdesátých let. Jsou plné různých udělátek a strojů, které nám mají ulehčovat život. Velmi často je jejich smysluplnost sporná, ale některé jsou opravdu zázrak. Patří mezi ně domácí pekárna na chleba.