Anturie nebo toulitka sice má ráda relativně vysokou a stálou teplotu a také větší vlhkost ovzduší, ale na druhou stranu nevyžaduje až tolik péče při pěstování v květináči, jak by to mohlo na první pohled vypadat. Při troše snahy její krásné a přitom velmi originální květy budou ozdobou každé domácnosti.
Nejvíce vlhkosti potřebuje anturie během vegetačního období neboli od března až do září. Všem druhům vyhovuje teplé, světlé stanoviště, které by ale mělo být chráněno před ostrými slunečními paprsky. Velmi vhodná jsou východní a severovýchodní okna. Teplota půdy v květináči by neměla celoročně klesnout pod osmnáct stupňů, teplota vzduchu by neměla zas být nižší než stupňů patnáct (ale samozřejmě, že většinu roku musí být výše, dobré je něco kolem jednadvaceti až třiadvaceti).
Při pěstování anturie je asi nedůležitější zalévání. Používáme vlažnou vodu, pokud možno měkkou. Ideální je například dešťová ( i když samozřejmě pokud žijeme v nějakém regionu plném smogu a popílku, tak raději hledáme jinou alternativu). Tvrdou vodu tato květina opravdu nemá ráda. Během vegetačního období ji hojně zaléváme, samozřejmě půda nesmí být bahnitá. Neuškodí ani jemné postřikování listů (pokud možno se snažíme nekropit květy, mohly by se na nich po čase objevit skvrny). Anturie hnojíme jednou až dvakrát do měsíce. V zimě zálivku trochu zmenšíme, postřikování a hnojení vynecháme. Zemina by měla být lehká či středně těžká a dobře propustná (často se používají substráty na orchideje a epifyty).
Pokud ji chceme rozmnožovat, tak na začátku a dokud pouze nabíráme zkušenosti, rozhodně je lepší dělení než pěstování ze semínek. Rostlinu přesazujeme přibližně jednou za dva roky. Vhodný čas pro přesazování je na jaře, ideální moment poznáme velmi jednoduše. Rostlina začíná nám „vylézat“ z květináče. Nový vybereme o něco větší a nebo anturii rozdělíme. Vršek kmínku by měl být nad půdou. A poznámka na konec. Anturie nemusíme pěstovat jen v květináči, jedná se o vhodnou rostlinu pro hydroponii.