Pařeniště je relativně levným a jednoduchým způsobem, jak na své zahradě pěstovat citlivější rostliny a při tom neinvestovat velké částky do stavby skleníku. Je to ověřený způsob již našimi předky, využít teplo jak organického původu tak poskytované přírodními podmínkami na maximum. Pařeniště lze postavit navíc i na velmi malém prostoru, což je jeho další výhodou.

Pařeniště má většinou podobu dřevěného rámu o nestejných výškách bočních stěn, které jsou zapuštěné do země a měly by být ze vnitř ze vnitř izolované proti úniku tepla do okolní půdy, také je možné rám obložit zvenčí například balíky slámy. Rám je z vrchu kryt sklem, velmi dobře mohou plnit funkci i stará okna – velikost krytu určuje také velikost samotného pařeniště. Místo skla je možné také použít fólie, které upevníme z boku rámu. Pařeniště se staví většinou na jižní straně obytné budovy, tak aby bylo co nejlépe chráněné před nejčastšími směry větrů (naši předkové navíc stavěli pařeniště na jižních svazích, které mají lépe prohřátou půdu – takže i vy se rozhodujte podle místa získávajícího co nejvíce slunečního světla). 

Teplo v pařeništi může být zajištěno dvěma způsoby. Původní způsob využívá přírodního tepla generovaného hnojem, který byl do hloubky půl metru místěn pod samotnou zeminu v pařeništi – takové pařeniště ale musíme také bezpodmínečně během slunečných dnů každodenně větrat, proto se nehodí na víkendové návštěvy chaty, moderní alternativou je vyhřívání pařeniště za pomoci silné žárovky. Při mrazech pařeniště chráníme, stačí když ho obložíme slámou, lze ho také izolovat na noc  zvenčí polystyrenovýmí deskami. Samozřejmě pro pěstování některých teplomilnějších druhů zeleniny, vysazovaných až ke konci dubna stačí pařeniště nevyhřívané, které ani nemusíme nijak zvlášť izolovat. Studené pařeniště můžeme velmi rychle postavit jen z pár prken a krytu například z fólie nebo výše zmíněných starých oken a umístit na libovolný záhon  a ze stran trochu přisypat hlínou.