Žíraviny, zvláště louhy a kyseliny, jsou látky velmi nebezpečné lidskému zdraví. Je bezpodmínečně nutné s nimi pracovat s maximální obezřetností a dodržovat důsledně všechna potřebná bezpečnostní opatření včetně pokynů, které jsou obsaženy v návodech, jak s jednotlivými výrobky pracovat.

Z kyselin používáme nejčastěji vodou zředěné kyseliny sírovou a solnou (např. k odstraňování nečistot), z louhů pak hydroxid sodný a draselný (např. k čištění a odstraňování zbytků laků apod.)

Kyselina sírová je bezbarvá olejovitá kapalina, z níž při zahřátí unikají páry kysličníku sírového.

Kyselina solná je žlutá kapalina, která se prodává jako 37% roztok.

Louhy jsou k dostání buď již zředěné nebo v tuhém stavu, které pak rozpustíme ve vodě na hydroxid.

Při ředění kyselin a louhů vždy lijeme žíravinu do vody a nikoliv naopak.

Žíravina se při ředění v nádobě zahřívá a prská, proto ji ředíme pomalu. Kdyby totiž došlo k rozstřiku kapaliny, budeme při správném postupu postříkáni buď jen vodou nebo zředěnou žíravinou. Ale i v tomto případě poškozují žíraviny lidskou tkáň!

K ochraně rukou používáme gumových rukavic, k ochraně těla gumové zástěry a k ochraně očí ochranných brýlí.

Při práci nepijeme, nejíme a nekouříme, místnost účinně odvětráváme a je vhodné, aby v blízkosti byla čistá tekoucí voda.

Pořádek a čistota pracoviště se žíravinami by měly být samozřejmostí.

Žíraviny uskladňujeme převážně ve skleněných láhvích a výrazně je označujeme.

Kyseliny uzavíráme skleněnou zátkou, louhy zátkou gumovou.

Uskladňujeme je spíše při zemi, abychom při jejich pádu vyloučili jejich rozbití. Stane-li se tak přece, je nutné polité místo zneutralizovat vodou, případně u louhu slabým (!) roztokem kyseliny, u kyselin slabým roztokem louhu.

Neskladujeme vedle sebe louhy a kyseliny. Při vzájemném styku totiž dochází k bouřlivé reakci za vývinu tepla.


Comments are closed.