Nejstarší předpisy a stavební řády u nás vydané předepisovaly, že každá stavba má být provedena levně, účelně a vkusně.

Musela vyhovovat následujícím požadavkům:

řádné vypracování stavebního elaborátu

řádné provedení přípravných prací před stavbou

řádné provedení stavby samé

řádné převzetí a zúčtování hotové stavby (kolaudace stavby)

Stavební elaborát se skládal:

z návrhu stavby (projektu)

z rozpočtu na stavbu

z popisu stavby neboli z technické zprávy průvodní

Budovy byly děleny na dvě hlavní skupiny (v textu je citována původní terminologie)

1. BUDOVY UŽITKOVÉ – sem patří dělnické a úřednické domky, vilky, činžovní domy, nemocnice, kasárna, průmyslové a hospodářské stavby, stavby z oboru dopravnictví, např. nádraží, skladiště, budovy administrativní, domky strážnické a jiné.
2. BUDOVY MONUMENTÁLNÍ – tj. sněmovny, radnice, kostely, divadla, muzea atd.

Dříve než se přikročilo ke zhotovení plánů, bylo nutné nejprve sestavit přesný stavební program, který musel obsahovat vše, co se navrhované stavby týkalo: staveniště a jeho situace, účel budovy, počet místností, náklad, jaký stavebník poskytl na stavbu, a podobně.

STAVEBNÍ PLÁNY A PŘEDPISY

Na základě stavebního programu se vypracoval nejprve náčrtek stavby, podle něho se narýsovaly plány zadávací a podle nich v přiměřeném měřítku plány polírní a detailní.

Plány stavební (zadávací) obsahovaly: situace, půdorys suterénu (sklepu), přízemí a pater, půdorys krovu, důležité řezy výškové (řez schodištěm) a průčelí. Veškeré nosné konstrukce musely být doloženy statickým výpočtem.

Plány situační byly prováděny v měřítkách 1 : 720 nebo 1 : 100, plány stavební (zadávací) v měřítku 1 : 100 a 1 : 50. Plány krovu se většinou vytvářely v měřítku větším než 1 : 50. Detaily různých prací se kreslily ve skutečné velikosti.

Všechny uvedené stavební plány a požadavky stavebního programu musely vyhovovat ustanovením platných stavebních předpisů, zákonů a nařízení, zvláště pak ustanovení  stavebních řádů.

Stavební řády v minulosti nebyly jednotné a značně se od sebe lišily. V Čechách platil městský stavební řád pro Prahu, Plzeň a České Budějovice, vydaný podle zákona ze dne 10. 4. 1886 č. 40 z. z. č. , venkovský stavební řád  pro veškerá ostatní místa v Čechách, vydaný podle zákona ze dne 8. 1. 1889 č. 5 z. z. č. a zákon o stavebních úlevách pro místa městského stavebního řádu, vydaného 15. 4. 1919 č. 211 Sb. Z. a nař.

Pro Moravu platil městský stavební řád pro Brno, Olomouc, Jihlavu, Moravskou Ostravu, Frýdek – Místek, vydaný podle zák. č. 63 z. z. m. ze dne 16. 6. 1894 doplněný a změněný zák. č. 39 z. z. m. ze dne 16. 6 1914.

Venkovský stavební řád platil pro veškerá ostatní místa země moravské, vydaný podle zák. č. 64 z. z. m. ze dne 16. 6. 1894, doplněný a změněný zák. č. 44 z. z. m. ze dne 16. 6. 1914 a zákon o stavebních úlevách pro místa městského stavebního řádu, vydaný 23. 5. 1919 č. 277 Sb. Z. a nař.

(Stavební zákon pro Slezsko z r. 1883 byl v r. 1942 zrušen). Na Slovensku platily tzv. stavební statuty.

Všechny výše uvedené stavební řády byly pro celé území Čech a Moravy změněny vládním nařízením č. 109 o změně stavebních řádů z 21. 3. 1942, tzv. první stavební novelou.

Nejdůležitějším ustanovením této stavební novely bylo odnětí pravomocí obcím v místech venkovského stavebního řádu a jejich přenesení na okresní úřady a volnější výklad některých ustanovení stavebních řádů, zvláště v oboru stavebních konstrukcí, které stavební řády vůbec neznaly (např. železobeton) nebo které byly postupem doby zlepšeny a upraveny.

Ke všem novým stavbám, přístavbám a přestavbám nebo k podstatným změnám bylo potřeba stavebního povolení. Na základě schválených náčrtků vypracoval stavitel nebo projektant plány (zadávací), které pak byly předkládány stavebnímu úřadu spolu s žádostí o povolení stavby. Tyto stavební plány musely podepsat:

1. stavebník, tj. ten, kdo svým nákladem stavbu provádí
2. navrhovatel (projektant), tj. kdo plány vyprojektoval
3. podnikatel, tj. oprávněný živnostník, který stavbu bude provádět (autorizovaný stavební inženýr, architekt, stavitel nebo zednický mistr s tesařským mistrem)

Stavební plány (zadávací) – v nich byly v měřítku 1 : 100 či 1 : 50 vyznačeny všechny konstrukce a části budov, vyznačen materiál, podrobné kótování jak vodorovné tak svislé rozměry.

Polírní plán (prováděcí) byl podrobnějším propracováním plánů stavebních (zadávacích) se zanesením všech podrobností tak, aby mohly být přesným, úplným a zcela bezpečným vodítkem při provádění stavby v každé její části, tj. obsahoval veškeré drážky, ústupky a otvory pro kanalizaci, vodovod, elektrická zařízení atd.

Stavební řády rovněž obsahovaly ustanovení o tloušťce zdí, např.: Moravský stavební řád v § 56 a 59 určoval tloušťku zdí hlavních i středních v obytných budovách s dřevěnými trámovými stropy:

HLAVNÍ ZEĎ budovy při hloubce traktu max. 6,5 má být v posledním patře 45 cm, směrem dolů přes dvě patra vždy zesílena o 15 cm.

STŘEDNÍ ZEĎ má být při dvoupatrové budově 45 cm, u třípatrové 60 cm, u čtyřpatrové v přízemí 75 cm, v ostatních patrech 60 cm.

ZÁKLAD ZDI střední a hlavní má být alespoň o 15 cm širší než zdivo nad ním stojící.

SCHODIŠŤOVÁ ZEĎ má být 45 cm, u podest stačí 30 cm.

PŘÍČKY mezi místnostmi jednoho bytu musí být 15 cm, mezi byty 30 cm (nedodržovalo se).

ŠTÍTOVÁ ZEĎ musí vyčnívat alespoň 15 cm nad krytinu, nesmí mít otvory a musí být oboustranně omítnutá.

POŽÁRNÍ ZEĎ po půdní prostory delší než 30 m musí být alespoň 15 cm silná, oboustranně omítnutá a zesílená pilířky. Nad krytinu vyčnívá alespoň 15 cm a dřevo krovové jí nesmí procházet. Pokud jsou v ní zřízeny dveře, musí být ocelové včetně zárubně.

Pro hrubý odhad tloušťky zdí se používaly empirické vzorce, v nichž h značilo hloubku traktu v metrech, v výšku, respektive v1, v2, v3 atd. výšky pater, a to od nejhořejšího postupně k nižším patrům (rovněž v metrech). Příklad viz níže:

Hlavní zeď budovy v nejvyšším patře (tloušťka):

t1 = h/40 + v1/25, pro další nižší patro

t2 = h/40 + v1/25 plus v2/25 atd.

V mnoha případech byla tloušťka zdiva požadovaná stavebními řády nadbytečná, někdy mohla být také nepostačující, např. při zdivu s velkými otvory apod.

roto je nutné kontrolovat navržené tloušťky zdiva statickým výpočtem podle skutečného zatížení. Rovněž je nutné použití kvalitních cihel a dodržování pravidel pro vazbu nosných zdí.