Tak jako děti v první třídě musejí znát abecedu, než začnou číst, i my začneme základem. Tím je dispoziční řešení bytu. Každý z nás ví, že do bytu se nevstupuje přes ložnici, že s kuchyní nesousedí WC, ale spižírna, že v dětském pokoji neflámují dlouho do noci naše návštěvy. Ale přece jen se často stěhujeme do bytu, jehož dispozice nemusí odpovídat našim představám, rozmístění pokojů mohlo vyhovovat bezdětné rodině před námi, provoz naší domácnosti je však úplně jiný. A jsou jisté zákonitosti, které platí obecně, a přesto je projektanti nemuseli respektovat. V takových případech je nová rodina někdy na rozpacích, jestli se v bytě vůbec dá bez problémů žít. Na několika příkladech si ukážeme, jak lze dá dispozice bytu změnit.

Zásah do konstrukce domu je nejnákladnější a nejsložitější úpravou, ale i nejdůležitější. Než se do ní pustíte, musíte mít jasnou představu, jak správně má vaše domácnost fungovat. Jaké nároky mají jednotliví členové, zda chcete být co nejvíce pohromadě, nebo naopak každý potřebujete více soukromí než dosud. Máte-li malé děti, myslete na to, jak rychle se budou měnit jejich požadavky. Jestliže manžel chodí domů z práce velmi pozdě a unavený, potřebuje asi jen kousek soukromí na odpočinek, pokud žena zůstává doma a chce přitom pracovat, musí mít vyhovující pracovní kout. Jiné potřeby mají domácnosti, kde oba rodiče podnikají a děti studují, než ty, které preferují rodinný způsob života s maminkou v domácnosti.

Sedněte si společně ke stolu a sepište požadavky všech členů rodiny. Zpočátku se vám možná bude zdát, že respektování všech by nutně znamenanalo nafouknutí bytu alespoň na vilu s deseti pokoji. Ale dobrá dispozice je může vyřešit i ve 2+1. Když si nebude vědět rady, nebojte se obrátit na architekta. V této fázi zařizování bytu vám opravdu může být užitečný. Není totiž tak důležité, jakou máte sedací soupravu. Ve výběru nábytku by vám architekt už radit nemusel, to je příliš intimní záležitost. Jeho zkušenosti potřebujete především při řešení provozu. Teď se podíváme na celkem zdařilý příklad. Problém původní dispozice nespočíval v nedostatku prostoru, rodině s jednou dospívající dcerou byt 3+1 docela vyhovuje (jiná situace by nastala, kdyby jeden z rodičů pracoval doma, pak by asi řešení dopadlo poněkud jinak). Za nevhodné považovali majitelé bytu spojení kuchyně s jídelnou, která byla umístěná na úplně opačné straně než obývací pokoj. Navíc jídelna zabírala kus dětského pokoje, kde vykusovala nehezký zub. Byt postrádal i úložný prostor na úklidové potřeby, sezonní oděvy, v malé koupelně překážela pračka.

Zásadním požadavkem této rodiny byla možnost společného pobytu v době, kdy matka připravuje jídlo (tato doba zabere velký kus času, kdy jsou všichni doma) a ostatní se věnují jiným činnostem. Řešením bylo vybourání příčky mezi kuchyní a obývacím pokojem. Jídelní stůl se přesunul do pokoje a propojení celého obytného prostoru s kuchyní dodalo bytu dojem volnosti a prostornosti. Rodina teď neustále využívá nejkrásnější místnosti v bytě (dříve se často všichni tísnili v malé kuchyni), která je navíc od jara do podzimu rozšířená o lodžii s kytkama a malým stolováním. Snídaně a večeře “venku” se staly příjemným rodinným zvykem.

Z bývalé jídelny se vytvořila praktická komora, kam se vejde i pračka. Ukousnutý kus se vrátil dětskému pokoji a na prostornosti získala i koupelna; bez pračky se tu mnohem lépe rozmístily zařizovací předměty.

Vybourání příček v paneláku, o kterém mluvíme, není tak jednoduché jako v cihelném domě. Bourání panelu je asi tak 3x těžší než u cihly, která jde v podstatě sama, bez pomoci diamantové pily je to práce tak na 20 let. Vyřezávání panelu je velmi hlučné a prašné, počítat musíte i s případnými protesty sousedů. Proto právě při změnách dispozice platí víc než jindy “dvakrát měř a jednou řež”.