Šroubovák

04/10/2009 in Nářadí

Šroubovák patří mezi jednu ze základních výbav každé domácnosti. V nejjednodušším provedení jde o ocelovou (ale může být i z jiných materiálů) tyč, která je na jednom konci seříznutá nebo splácnutá tak, aby mohla vjet do drážky šroubovaného předmětu, a na druhém je upevněna v rukojeti dříve ze dřeva nyní převážně z plastu – ale ona ocelová tyč může být na konci zahnutá do smyčky a tímto také vytvoří vlastně držák.  Šroubováky vznikly pravděpodobně až někdy kolem 18. století a většinou šlo o ploché s různou velikostí a tloušťkou břitu.

Šroubováky mívají různé koncovky, jejichž použití má své důvody. Může jít o lepší točivost, jiné se hůře strhnou, další se pevněji dotáhnou a zase jiné se lépe centrují. Zvláště časté je vymýšlení nových koncovek šroubů a k tomu šroubováků u společností vyrábějících domácí spotřebiče, cíl je samozřejmý, omezit možnosti neodborných zásahů.

Nejobvyklejším šroubovákem je stále obyčejný plochý, jehož koncovka má tvar značky mínus (nevýhodou je, že je nutná při dotahování větší síla a také že se smeká). Zvláště díky expanzi výpočetní techniky do domácností je asi na druhém místě šrobovák křížový, s koncovkou ve tvaru znaménka plus (nesmeká se a díky tomu se lépe dotahuje). K dalším typům patří například Torx s koncovkou ve tvaru hvězdičky (elektronika či některé mobilní telefony) či Imbus – často používaný při stahování nábytku – který má tvar šestiúhelníku (dotahovat lze opravdu velkou silou). Stále oblíbenější je poslední dobou aku šroubovák, který výrazně zrychluje šroubování.

Díky velkému množství koncovek u šroubováků, dnes asi nejpraktičtější je nákup takového, který má velkou sadu vyměnitelných koncovek. Hlavně z důvodu ušetření místa, ale také dokoupení náhradních v případě poškození vyjde laciněji.