Zde najdete v bodech několikk užitečných rad pro ty, kteří se rozhodli amatérsky si zhotovit jednoduchá dvířka k zakrytí různých skříněk, polic, mezer mezi stěnami nebo nábytkem. Taková dvířka mohou dát zcela novou tvář i vysloužilé a nevzhledné kuchyňské lince. Chce to jen trochu šikovnosti a trpělivosti. Vyberte si z dalších návodů podle vašeho gusta, zručnosti i dílenského vybavení.
1. Kvalitní spoj získáme pouhým slepením rohů dvířek na tupo epoxidovou pryskyřicí. Protože toto lepidlo tuhne velmi dlouho, můžeme si zhotovit jednoduchou pomůcku. Na dřevěnou desku přibijeme laťky přesně v úhlu 90 stupňů. Pryskyřici naneseme nejprve slabě, aby vsákla do řezu, když začne houstnout, naneseme druhou, silnější vrstvu. Latě pevně stiskneme a vložíme do přípravku. Aby se rámeček nepřilepil k podkladu, podložíme jej kouskem mikrotenového sáčku a teprve potom zatížíme.
2. Jen s minimálním vybavením – pouze s pilkou a kladívkem si můžeme vyrobit dvířka pomocí tzv. spoje na sraz. Pevnost tohoto spoje zajišťuje deska z překližky, která zároveň tvoří výplň budoucích dvířek. Taková dvířka se dají zhotovit celkem snadno, nejsou však příliš vzhledná. Pomohlo by jim, kdybychom je následně polepili tapetou, rohoží nebo hrubým textilem. Překližku je možné ponechat jen tehdy, když má na povrchu pěknou kresbu. Okraje rámu musíme samozřejmě dobře zbrousit.
3. Obvodové latě dvířek se spojují také kolíčky (týbly). Nejobtížnější však je vyvrtat všechny otvory přesně proti sobě. Toho docílíme tak, že do jedné latě zatlučeme tenké hřebíčky, kterým uštípneme asi
4. Při vrtání musíme pamatovat na to, aby otvory nebyly příliš hluboké, protože pak by do nich kolíčky zcela zapadly. Optimální hloubka otvoru je jen o trochu větší než polovina délky kolíčku. Při vrtání si pomůžeme tím, že na vrták nalepíme kousek leukoplasti nebo jakékoliv jiné lepicí pásky. Zručnější kutilové si mohou vyrobit posuvnou trubičku s aretačními šroubky. V nouzi největší však postačí i jednoduchá značka křídou na vrtáku.
5. Pokud budete vrtat více otvorů, můžete si zhotovit jednoduchou pomůcku z malého odřezku dřevěné latě. Předvrtané otvory pak povedou vrták správným směrem. Pevné usazení této pomůcky zajistí dvě postranní destičky vyříznuté z kusu překližky. Aby se šablona při práci neposouvala, zajistíme ji ještě truhlářským ztužidlem. Nezapomeňte, že do protilehlé latě musíte vrtat zrcadlově, proto musí být otvory v šabloně přesně uprostřed.
6. Do všech předvrtaných otvorů a na každou styčnou plochu naneseme vrstvu lepidla (nejlépe se pracuje s Dispercolem nebo s lepidlem Herkules), nasadíme kolíčky, srazíme latě k sobě a je to. Pokud snad latě nebudou přesně lícovat na výšku, položíme přes spoj kousek obyčejné polyetylenové fólie, nahoru i dolů položíme prkénko a spoj pevně stáhneme ztužidlem. Takto spoj násilím srovnáme, po zaschnutí lepidla bude výsledek podstatně lepší.
7. Rozpor a čep se zhotoví velmi obtížně dlabáním nebo pomocí strojní frézy, což si však může dovolit jen málokdo. Spojení přeplátováním, které vidíte vlevo, je také velmi kvalitní a může se do něj pustit každý, kdo má cirkulárku. Pilový kotouč sice především řeže, ale pokud si na to troufnete, frézu s ním celkem dobře nahradíte.
8. S ruční elektrickou okružní pilou lze takový spoj vyrobit jen stěží, proto přinášíme rovněž námět, jak okružní pilu pomocí jednoduchého doplňku předělat na malou stolní cirkulárku. Přístroj je zespodu připevněn k silné překližce, nad tuto pracovní desku pak vyčnívá pouze pilový kotouč. Pro nastavení výšky řezu má každá ruční pila příslušný šroub. Nezapomeňte na chlazení motoru pomocí otvorů v podstavci!
9. Na okružní pile se dá i frézovat, a to tak, že nastavíte výšku kotouče do poloviny tloušťky laťky a mnoha řezy postupně opracujete do hladka plochy na obou koncích latě. Důležité je, aby nejvzdálenější řez byl kolmý a přesný, jinak může ve spoji vzniknout škvíra, kterou je pak nutné zatmelit. Vše si předem odzkoušejte na nepotřebných odřezcích dřeva!