Nejběžnější základovou konstrukcí u rodinných domků i rekreačních objektů jsou základové pásy, které přenášejí veškeré zatížení horní stavby do základové půdy.Nejsou-li pásy izolovány proti zemní vlhkosti, volí se materiál, který je odolný vůči účinkům vlhkosti, jako je lomový ložný kámen, prostý beton, prokládaný beton, výjimečně u starších staveb někdy i cihly. Základy jsou nejdůležitější částí každé stavby. Je-li stavba špatně založena, bývá následná oprava vždy značně nákladná.

Nejčastější příčinou poruch základů je nestejnoměrné sedání základové půdy. Takové poruchy se mohou projevit až mnoho let po dokončení stavby, nebo mohou vzniknout během provozu budovy vlivem různých nepříznivých změn v základových poměrech. Zvláště mělce založené stavby jsou vystaveny značnému nebezpečí, protože na základovou půdu působí povrchová voda a mráz. Důsledkem pak bývají rozsáhlé poruchy horní stavby. Jejich nejčastějším projevem jsou trhliny, které mohou o změnách v základové konstrukci mnoho napovědět. Je tedy zřejmé, že návrhu na prohloubení základů musí v každém případě předcházet statický výpočet.

Právě stará venkovská stavení, která v poslední době stále častěji slouží k individuální rekreaci, mívají základy nedostatečně hluboké a půda pod nimi při větších mrazech promrzá, čímž nabývá na objemu a nadzvedává zdivo. Když mrazy pominou, zdivo opět klesne do původní polohy. Tento pohyb je příčinou větších či menších trhlin patrných v nadzákladovém zdivu.

Takové mělké základy je nutné prohloubit do nezámrzné hloubky. Zdravé staré základy nemusíme podchycovat a podezdívat v případě, že rozdíl mezi patou starého základu a patou základu přistavované budovy je menší než tloušťka starého základu. Před podezdíváním základů musíme nejprve zabezpečit zeď proti vybočení šikmými vzpěrami. Zvláště je nutné vzepření rohů budovy a kamenného či smíšeného zdiva. Důkladně se musejí vzepřít i klenby, které jsou velmi citlivé, a meziokenní pilíře. Vypažují se rovněž dveřní a okenní otvory. Vzpěry zasahují horním koncem do mělké kapsy ve zdivu asi v úrovni nadpraží oken. Je-li zeď narušená nebo méně pevná, zabezpečujeme ji vzpěrou zdvojenou. Druhá vzpěra podpírá zeď níže.

Podchycovaný základ musí být přístupný alespoň z jedné strany, u volně stojících objektů zpravidla zvenčí, abychom mohli těsně vedle základového pásu vyhloubit pracovní šachtu. Základy nepodezdíváme souvisle po celé délce zdi, ale postupně s vystřídáním pracovního záběru po úsecích dlouhých 1 m a vzdálených 4 m. Nejdříve odkopeme zeminu na šířku cca 2 m do úrovně paty starého základu a pak vyhloubíme 1 m široké pracovní jámy na úroveň paty základu nového. Vždy začínáme s podezdíváním rohů budovy. Potom odkopeme starý základ a terén pro nový základ urovnáme betonem. Spodní plochu starého základu očistíme, odstraníme kamení, které v základu nedrží, a spodní líc navlhčíme vodou. Na urovnaný podklad vyzdíme z ostře pálených cihel nový základ na cementovou maltu. Když se při zdění přiblížíme k spodnímu líci starého základu, musíme nové zdivo ke starému dobře připevnit. Upevňujeme postupně od vnitřního líce základu k venkovní zdi. Maltu je nutné do mezer pečlivě rozložit. Pak postupujeme k dalšímu úseku vzdálenému asi 4 m a stejným způsobem provedeme podezdění. Na sousední úsek se můžeme vrátit asi za 5 až 7 dní po dostatečném zatvrdnutí malty.

Jámy hlubší nebo jámy v nesoudržné zemině musíme pažit fošnami a kuláči. Podezdívání starých základů můžeme kombinovat s betonem, když úseky mezi cihelnými podezdívkami opatříme bedněním v líci základu. Bednění postavíme z prken vkládaných postupně mezi zapřené trámky a novou cihelnou