Dýně jsou již hezkou řádku let pravidelnými hosty na českých podzimních stolech. Také je využíváme pro výrobu různých dekorací (či přesněji strašidelných lucerniček) na Halloween. Většina lidí dýně kupuje, ale ten kdo má vhodnou zahrádku může popřemýšlet i o jejich pěstování. A to nejen za účelem konzumace, tyto tykve budou během růstu i velmi hezkou ozdobou našich záhonů.

Proč je napsáno v úvodu, že potřebujeme vhodnou zahrádku? Důvod je prostý, místo vhodné pro pěstování dýně by mělo být hodně slunečné a zároveň chráněné před větrem. Takže stinná zahrada či latifundie na větrné pláni moc vhodné nejsou. Půda by měla být dobře propustná a provzdušněná, pokud možno s vyšším obsahem dusíku. Před pěstováním dýně bychom ji měli hezky obohatit kvalitním kompostem. Jsou citlivé na mrazíky, takže si je raději předpěstujme v květináčcích a nebo ve skleníku.

Semínka sázíme v dubnu do květináčů s průměrem přibližně deset centimetrů. Do jednoho dáme dvě až tři semínka. Půda by měla být spíše písčitější, nezapomínáme na pravidelné zalévání. Měly by mít dostatek světla, ale pozor abychom je nespálili přímým sluníčkem. Sazenice přesazujeme až přibližně v druhé polovině května (pokud chceme dát semínka přímo do půdy bez předpěstování, tak také v tomto období – dáváme je jednotlivě do hloubky přibližně čtyř centimetrů). Vzdálenost mezi sazeničkami by měla být přibližně kolem jednoho metru. Po vysazení nesmíme zapomenout, že budou potřebovat opravdu hodně živin. Takže bychom jim měli pravidelně obohacovat půdu kompostem, jinak nám vyrostou jen malí zakrslíci. Někdo je, podobně jako například cukety, pěstuje přímo na kompostu.

Sklízíme je na podzim, vše záleží od regionu – nesmí je zničit první mrazíky, takže v některých místech se doporučuje sklizeň už v září, jinde je možné počkat klidně až do října. Pro “dýňově žně” si vybereme nějaký hezký slunečný den, pak bychom je před uskladněním ještě měli nechat přibližně deset dní vysušit (pokud možno na slunci, ale nesmí na ně napršet), tím výrazně prodloužíme jejich trvanlivost a omezíme riziko vzniku hnilobných procesů (měli bychom jim nechat delší stopku, protože právě od ní začíná hnití, čím kratší, tím rychleji může dojít na plod). Přechováváme je v suché, dobře větrané místnosti při teplotě mezi osmi až patnácti stupni.