Už několik let jsou velkým hitem indické prací neboli mýdlové ořechy. Mělo by se jednat o skvělou alternativu k našim chemickým pracím prostředkům, která zvládne vše stejně a přitom je velmi šetrná vůči životnímu prostředí. Bohužel ve skutečnosti i tento módní zázrak ve skutečnosti není až tak moc ekologický a o kvalitě výsledku praní ani nemluvě.

Slupky těchto ořechů obsahují slušné množství přírodních saponinů, které v teplé vodě velmi dobře pění. Takových rostlin je více, nemusíme se rozhlížet jen v exotických krajích. Saponiny obsahuje i naše mydlice lékařská,  která se tradičně používala na šetrné praní jemných či starších tkanin. Jedná se o dokonale přírodní látky, které se později dokonale biologicky rozloží. Což samozřejmě vypadá jako skvělá ekologická záležitost, protože látky, které obsahují klasické prací prášky moc bio nejsou. Mezi další výhody patří to, že by neměly vyvolávat alergii, prostě na první pohled dokonalost sama.

Vtip je v tom, že sice krásně pění, můžeme je používat místo pracího prášku a mít pocit, že děláme něco pro přírodu, ale … ve skutečnosti moc neperou. Pokud máme jen nějaké čisté a pouze propocené oblečení, tak se nám asi bude zdát, že vše je v nejlepším pořádku. Problém nastane, když to, co pereme je plné různých fleků. Těch se touto ekologickou metodou bohužel nezbavíme. Což je klíčové zvláště pro hlavní skupinu odběratelů ořechů, kterými jsou mladí rodiče. Protože sice je fajn, že něco vypereme bez alergenů, ale k čemu nám to bude, když malé děti jsou v naprosté většině také malá čuňátka. Sice můžeme skvrny (převážně po různém jídle) předem ošetřit nějakým “obyčejným” mýdlem či jiným čistícím prostředkem, ale najednou naše činnost z ekologického a ekonomického (čas se také počítá) hlediska postrádá smysl. Dokonce i podle různých analýz z laboratoří ořechy na praní mají zhruba stejné výsledky, jako bychom prali v … obyčejné horké vodě.

Z ekologického hlediska je zde další, velmi významný háček. Mýdlové ořechy musíme dovážet z velké dálky letecky nebo námořní dopravou. Ono i kdyby to bylo autem či vlakem, problém vzdálenosti by zde zůstával stejný. A jednou ze zásad ekologického života je netahat různé produkty, jejichž alternativu můžeme získat z lokálních zdrojů, přes půl zeměkoule, protože doprava přírodě samozřejmě škodí také.


  1. Přání says:

    Osobně nechápu, co je ekologické na tom, když se nějaký produkt nejprve přepraví přes celou zeměkouli, pak se rozveze znovu po okolních supermarketech apod. Takový produkt je pak méně ekologický než když si na místě vyrobíme prášek tradičním způsobem.

Comments are closed.