Modřín, krycím jménem verpán, je vysoký a rovný strom se štíhlou, kuželovitou korunou. Má z jehličnanů nejměkčí jehlice, vyrůstající v chomáčcích, které každý podzim dohola opadají.

Kůra – borka – je šupinatá, u starších stromů v dolní části kmene silná a rozpraskaná, růžovo až rezavě hnědá. Modřín dorůstá výšky i přes čtyřicet metrů.

Neroste ve městech, nemá rád kouřové zplodiny. Jeho příbuzný, modřín japonský, odolává průmyslovým exhalátům lépe, a tak se provádějí pokusy s jejich hybridy, vzniklými křížením.

Co se týče rozmnožování – modřín je jednodomý. Dámská i pánská část sídlí v každém stromě v horní třetině koruny. Samčí květy jsou oválné, žluté, samičí šištičky jsou zpočátku karmínově červené, časem zelenají a po dozrání hnědnou.

Už zhruba patnáctiletý strom může plodit a semínka si ponechávají klíčivost i po několik let.

Dřevo je polotvrdé. Tvrdší než dřevo smrku či borovice, pevné a trvanlivé. Bělová vrstva je světle žlutohnědá, jádro okrové až červenohnědé. Na vzduchu a po napuštění tmavne. Textura – kresba letokruhů je hustší než u smrků a vyniká krásou mnoha drobných, většinou dobře zarostlých součků.

Modřín se dobře obrábí, nezalepuje nástroje tolik jako borovice, a lépe než ona přijímá lepidla i napouštění.

Odedávna se (kromě šindelů) používalo modřínové dřevo především k výrobě masivního nábytku, schodů, zábradlí a hlavně obložení. Dřevěný modřínový obklad, není-li znehodnocen takzvaným vysokým lakem, nikdy nezevšední. Pro svou krásu nebývá používán pod barvu a nemoří se.

Modřínové pryskyřice a silice mají prakticky shodné použití jako pryskyřice a silice borovic.