Jidášovo ucho je chutná houba, často používaná jako náhražka čínských hub při vaření pravé či počeštěné číny. Kromě gastronomických vlastností jidášovo ucho má i spoustu léčivých účinků, takže určitě bychom této houbě měli věnovat pozornost. Sbírat ji můžeme zvláště na keřích bezu, ale také si ho lze na zahradě vypěstovat.

Pro pěstování jidášova ucha se nejvíce hodí špalky černého bezu, ale pokud ho nemáme k disposici, lze ho nahradit docela dobře břízou, olší nebo topolem. Očkuje se do otvorů centimetr širokých a dva centimetry hlubokých  vyvrtaných přibližně deset centimetrů od sebe, otvory poté zalepíme měkkým voskem, případně lze udělat i boční zářezy u větších špalků a tam sadbu naočkovat. Poté špalky zabalíme do folie a necháme je prorůst při teplotě 20 až 25 stupňů měsíc až dva. Kromě špalků lze použít i větve černého bezu, které poprášíme sadbou, svážeme a také zavineme do folie.

Prorostlé dřevo nebo větve umístíme na stinnější ale hlavně vlhčí místo. Pokud má jidášovo ucho dostatek vlhka, mělo by poté plodit od jara až do podzimu. Sklizené ucho můžeme ihned spotřebovat do čínských jídel nebo salátů a nebo pokud náš výnos je nečekaně velký, tak ho lze bez problémů nasušit.