Chcete pořídit dlažbu či obložit třeba vanu? Rádi kutíte? Nechce se vám platit poměrně značnou sumu řemeslníkovi? Tak čtěte pozorně:

Pochopitelně jako první přijde na řadu změření místa, které chcete dláždit/obložit. Snad nikdy vám to nevyjde na přesný počet dlaždic, nemluvě o tom, že vám nikdo nezaručí, že v balíčku není jedna prasklá, či třeba s naťuklým rohem, proto: Obkládaček berte vždy navíc. Tuplem, pokud budete muset více řezat. Popřemýšlejte, čím je budete řezat. Konkrétně, naprosto čistý řez vám dá rozbruška (flexa) s kotoučem na keramiku, ale počítejte s tím, že to až neskutečně práší. Nemluvě o odlétajících kouscích žhavé a ostré keramiky. Oproti tomu klasický řezač na dlaždice s pákou není tak absolutně přesný, ale je tichý a nedělá svinstvo. Dále potřebujete lepidlo. Tam není co řešit, kupuje se v 25 kg pytlích, za o něco více než 100 kč za pytel. V zásadě můžete s klidným svědomím sáhnout po tom nejobyčejnějším, stejně by vás mělo přežít. Dále potřebujete nějaký kyblík na rozdělání lepidla a hřeben. Což je nástroj prakticky totožný s hladítkem, akorát, že má na dvou stranách namísto hladké hrany zuby. Těmi dosáhnete stejnoměrné vrstvy lepidla jak na podkladu, tak na dlaždici. Určitě se hodí vodováha, jak aby vám šly na zdi spáry vodorovně, tak i na podlahu, pokud nemáte naopak důvod udělat spád, aby odtékala voda. Na udržení stejnoměrných spár mezi dlaždicemi se hodí křížky, prodávané v balíčcích po stovkách za pár korun. Při obkládání zdi jsou prakticky nezbytné, jinak vám budou dlaždice sjíždět.

Takže nyní máte dlaždice, rozdělané lepidlo (podle návodu), vodováhu, křížky, hřeben.. Ještě se hodí gumová palice, ale není nezbytná. Naberte lepidlo na hřeben. Může být zednickou lžící, ale v nouzi postačí prakticky cokoliv.. Při sklonu cca 45 stupňů natřete lepidlo přes zuby na zem či stěnu, přitiskněte dlaždici a vodováhou ověřte vodorovnost. Případné vyčnívající hrany se buď doklepnou palicí, nebo jemným tlakem ruky.