Exotické dřevo se čím dál tím častěji objevuje na našich podlahách. A důvodem není již jen móda či touha po něčem netradičním, ale i stále se zvyšující cenová dostupnost a hlavně praktické vlastnosti exotického dřeva.

Každý zná naše klasické dřeviny využívané v podlahářství. Není jich zas až tak příliš mnoho, větší výběr umožňuje pouze více různých variant úpravy. Exotické dřevo může být různě upravováno také, ale navíc je zde něco kolem padesáti využitelných druhů (i když s jejich dostupností na našem trhu to zas není stále ještě úplně dokonalé). Část je již dlouhodobě v netropických regionech využívána a jsou známy jejich vlastnosti – mezi tyto druhy patří například mahagon, merbeau, iroko, doussie či teak. Další jako například curupay či tarara amarilla teprve střední Evropu objevují.

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi našimi a tropickými dřevinami ? Exotické dřevo vyrůstá v jiných podmínkách, teplo umožňuje nepřetržitý celoroční růst, proto většinou na něm nenajdeme naše klasická léta, která jsou typická pro všechny stromy v mírném pásmu, kde se střídá léto a zima. Stromy “neodměřují” zimní období klidu, protože takové v jejich podmínkách není. Tropické dřeviny také obsahují mnohem více různých látek, které zvyšují jeho přirozené impregnační vlastnosti. Má díky tomu výrazně zvýšenou trvanlivost a to nejen na povětrnostní vlivy, ale také je odolné vůči různým plísním či škůdcům (díky velmi silné nasycenosti různými druhy smůly a barvivy či oleji je prostě nejedlé či přímo jedovaté pro tato stvoření). Velmi výrazné barvy  jsou dalším elementem, který je pro ně typický (u našich dřevin jde o pozdější umělou úpravu, zde je barva přirozená). Je to způsobeno také právě oním výše zmíněným větším nasycením různými látkami. Je nutno zmínit i netradiční formování vláken. Nepravidelnost způsobuje i proměnlivý odraz světla, takže člověk, který se po místnosti pohybuje může mít i občas dojem “blikající” podlahy. S touto vlastností se nejčastěji setkáme u mahagonu, makore, iroka, tatajuby, badi, amarella či afrického ořechu (owangkol). Exotické dřevo se také často vyznačuje také vysokou rozměrovou stabilitou. Mezi druhy, které pohlcují minimální množství vlhkosti patří zvláště teak, doussie a iroko. Některé druhy jsou také oblíbené díky své velmi vysoké hustotě (přesahující i 1000kg na m3), takže se výtečně hodí do místností, kde se velmi často chodí a klasická podlaha by se ničila a opotřebovávala. Vyšší hustota znamená také lepší vodivost tepla, proto se takové dřeviny hodí velmi dobře do místností s podlahovým vytápěním. Mezi nejhustší patří gombeira, ipe a cumaru (brazilský teak) – všechny tři se také velmi dobře hodí na různé venkovní terasy.

Zni to, jako by tento podlahový materiál neměl téměř vady. Ale není to úplně tak, jednotlivé druhy se od sebe hodně liší, velkou roli hraje také osobní vkus. Ale hlavně tropická dřeva postupem času výrazně více mění barvu, než materiál ze stromů, které jsou pro náš region přirozené. Nejcitlivější jsou iroko, tatajuba, merbeau, gombeira či teak. Změny je možno omezit správným nalakováním či napuštěním olejem, ale tuto činnost je nejlepší vykonávat po konzultaci s odborníkem. Ne každý konzervační materiál se hodí. Z důvodu různých dodatečných látek, které exotické dřevo obecně obsahuje, občas dochází později k nežádoucím reakcím, zvláště ke změně barvy. Obecně se za nejrozumnější způsob ošetření těchto podlah považuje napouštění olejem.